Translate (including explanations of the Czech key terms): ## Vizovický kněz a ctnostné…
- User
Translate (including explanations of the Czech key terms): ## Vizovický kněz a ctnostné ženy (IN: MF Dnes 11, č.301, s.6)
Nakažlivé epidemie lidských pomluv a klepů se v minulosti nezastavily ani před kněžskou sutanou. Ostatně ne nadarmo už apoštol Jakub napsal:"Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti." Tak i v Holešově počalo se roku 1655 mezi sousedy šuškat, že se "dvojctihodný kněz Jan Kýžanský, ten čas farář vizovský," zapletl nejen se ženou místního provazníka, ale i s manželkou rektora holešovské školy, Jiříka Těšínského.
Jak se duchovní správce až ze vzdálených Vizovic ocitl v nactiutrhačných řečech holešovských měšťanů, zůstává záhadou. Stejně tak dlouho zůstávalo tajemstvím, odkud tyto pichlavé fámy berou svůj původ. Teprve když první z křivě nařčených žen - manželka Pavla Provazníka - vznesla žalobu na právo města Holešova, došlo k odhalení hlavního aktéra pomluv. Postižená paní totiž žalovala pro šíření zmíněných klevet - taková hrůza - dokonce svého vlastního muže. Prý se "manželky svej a manželky Jiříka rektora na poctivosti jich, totiž Pavel, dotejkal".
Purkmistr a konšelé holešovští se rozhodli skandální aféře učinit ráznou přítrž. V přesně stanovený den si nechali předvolat všechny ty, kdo měli s předloženým případem cokoliv společného. Nezbývalo tedy ani faráři Kýžanskému, než se spolu s vlachovickým páterem, Alexandrem Šotkovským, vydat na strastiplnou cestu. V Holešově však žádná ze tří stran nedokázala prokázat druhým vinu. Proto celá věc posouzena tak, že se "to vše toliko skrze klevety a snad nětco také z přísnosti Pavla Provazníka protiv jeho manželce stalo". Proto taky týž Pavel své ženě, manželům Těšínským i knězi "náležitý odpros učinil". Všechny tři strany se rovněž pod pokutou zavázaly "více toho nikdá v zlém nespomínati". Za dodržení slibu se zaručili holešovští měšťané: ze strany Provazníkovy Jan Prandlík a Mikuláš Špalek, za Jiříka Těšínského Václav Vítůj a Kašpar Koukola. Navíc holešovský písař do městské knihy připsal:"Zvláště pak Pavel Provazník se tímto zápisem zavazuje, že chce s manželkou manželsky obejvati, je v ničemž nepořádném nehyzditi". Dosáhla tedy jeho žena náležitého zadostiučinění.
Taky Jan Kýžanský mohl být spokojen. Avšak příliš klidu mu již na tomto světě dopřáno nebylo. Z osidel lidských pomluv sice vyvázl, ale jeho snaha obrátit vizovické evangelíky na katolickou víru byla vcelku neúspěšná. Stěžoval si rovněž na místní vrchnost, že mu nevyplácí 100 zlatých, které se páni Dóczyové zavázali svým farářům pro větší podporu rekatolizačního úsilí dávat. Snad právě to byly důvody, pro něž již záhy musel Vizovice opustit. Závěrem roku 1657 totiž na zdejší faře zastihujeme už nového správce - Matyáše Křelovského. A tak paradoxně nebýt obvinění z milostných pletek, byl by dnes farář Jan Kýžanský patrně zcela pohřben a zapomenut v mase jiných bezejmenných lidských osudů.
Událost zaznamenává Červená kniha holešovská, uložená in: SOka Kroměříž, AM Holešov, B-a 2, inv.č. 24/1.
Rusi v Otrokovicích a Napoleon
(IN: ZVUK Zlínského kraje, zima 2005, s.36-37; Malovaný kraj 5, 2013, s.9)
Tak významnou strategickou roli, jakou před více než dvěma sty lety Moravě přisoudil vrchní ruský velitel Michail Illarionovič Kutuzov, nehrála země nejméně od dob třicetileté války. Slavný vojevůdce se obratným manévrem vyhnul bitvě, kterou se mu u dolnorakouského Amstettenu pokusil vnutit Napoleon a spolu s vojsky habsburské monarchie spořádaně ustupoval do nitra Moravy. Nezasáhl dokonce ani tehdy, když takřka před jeho zraky francouzská armáda obsadila Brno. Směřoval k Olomouci, kde hodlal vyčkat, až z jihu dorazí italské pluky arcivévody Karla Habsburského a ze severovýchodu ruské posily, vedené I. N. Essenem. Uskuteční se právě na Moravě premiéra pozdějšího Napoleonova debaklu v Rusku?
Kutuzovovy plány naráz zhatil příjezd Alexandra I. Romantický mladý car zcela podlehl lichotkám své kamarily i podvrženým zprávám o rozkladu francouzské armády. Společně se svým rakouským spojencem, císařem Františkem I., vydal rozkaz k boji. A slovo absolutistických vládců mělo tenkráte váhu zákona. Tak se blízko městečka Slavkova rozpoutala 2. prosince 1805 krvavá jatka, která vstoupila do dějin pod francouzským označením „la bataille de trois empereurs (bitva tří císařů)“. Jejich neblahý ohlas nacházíme i v písemných pramenech a ústním podání z východní Moravy.
V návaznosti na vzpomenuté pohnuté události přináší tento příspěvek kronikářský fragment, který se zachoval v gruntovní knize obce Otrokovice. Psán je kurentem ve výrazném nádechu východomoravského dialektu. Jeho autor, důvod i doba pořízení (nejdříve ovšem více než rok po bitvě) nejsou dosud známy. Nevíme dokonce ani, zda neexistovalo či snad neexistuje na jiném místě pokračování záznamu. Avšak už samotný fakt, že se nachází v písemnosti určené k zachycování daleko jiných údajů, ukazuje, jak nesmírně silný dojem v myslích východomoravských současníků uvedené vojenské události ještě dlouhý čas zanechávaly.
Pozoruhodná je rovněž i přes naznačený časový odstup poměrná přesnost zpráv. Autor vzpomněl porážku ruského (a rakouského) vojska v počtu okolo 80 tisíc v roce 1805 u Brna, které bylo skutečnému bojišti blíže než Slavkov. Zaznamenal příchod Essenových jednotek (ca 13 tisíc mužů), které už k dějišti dramatu nestihly dorazit. Jejich postup správně lokalizoval na východním břehu Moravy. Koncentrace ruských posil na udaném prostoru se podle našeho předního odborníka na napoleonské války L. Vykoupila neřídila taktikou, ale holou nezbytností. Olomoucko i Prostějovsko totiž předchozí ruské vojsko údajně tak důkladně násilně vyrabovalo, že se ocitly bez potravin a dalších potřeb. Na Kutuzovův rozkaz bezprostředně po bitvě pak Essen skutečně směřoval k Holíči na dnešním západním Slovensku. Předstíraná obrana ústupové cesty na Olomouc carským generálem Bagrationem oklamala Napoleonova švagra, J. Murata a přivedla francouzskou jízdu už 3. prosince do Žlutavy, Kroměříže i Prostějova, zatímco oba monarchové se zbytky poražené armády prchali k Hodonínu. Zjevnou povahu autentického svědectví má líčení průběhu zastávky ruského oddílu v Otrokovicích i pobyt francouzské jednotky v délce 34 dnů (spíše ale 24 dnů) u Napajedel. Ale i porážka Pruska Napoleonem v říjnu 1806 (4.-10.10. u Jeny a Auerstädtu) a následné tažení proti jeho spojenci do ruského záboru Polska bylo dějinnou skutečností.
Je opravdu škoda, že momentálně nelze s jistotou určit autora zajímavého, byť i neuměle psaného dokumentu v otrokovické gruntovní knize. Zůstává tak do budoucna jeden drobný úkol pro zlínské historiky. My se prozatím spokojme s následnou edicí textu, který nám po sobě zanechal. A to včetně cenových údajů, které jeho kronikářská zpráva ve svém úvodu podává.
Zde se památka znamená, co se za času ouřadu purmistra Jana Vlčka a fojta Tomáše Klhůfka, ouřadních Jana Mrázka, Jana Citovskýho, Tomáše Vaculíka, Václava Kojiša, učitela a spolu písaře France Moučky [dělo]: že 1805 roku platilo se zboží 1 měřica1 žita2a za 16 zlatých, 1 měřica rži2b za 15 zl., 1 měřica ječmena 10 zl., 1 měřica ovsa za 8 zl., 1 štvrt kaše prosnej za 4 zl. 30 krejcarů, 1 pár syvotů na 7 lentů3 za 350 zl., 1 sedlský kůň za 170 zl.
V tom roku taky byla vojna s Francúzem. Vojna ta juž byla se začala v roku 1789. Až v tom 1805tým mašírovali Muškvani4 neb Rusi na toho Francúza k Brnu, a tam bylo Rusa poraženo od Francúsa 80 tisíc, u toho Brna. A pak mašírovalo ještě na sekuř5 k Brnu ruskýho vojska 13 tisíc, a ti potom juž k Brnu nedošli a obrátili se na Otrokovice. Tak tu bylo vojska 800 mužů, takže celou noc moseli lidi na tři place vařit. A táhli potom k Holíču do Uher. Za Moravu ale nemohli Rusi jíti, poněvadž na Zuttavech6a, ve Spytinově6b a všudy za Moravú byli Francúzi. Nebo na napajedelským mostě za Moravú stáli Francúzi na jednom konci a císařští vojáci na druhým konci od Napajedel jakošto piketa7. Pak potom Ti Francúzi byli zde za tou Moravú 34 dní, a potom odešli. Pak se potom udělaja s císařem štylštand8. Táhl potom v měsíci říjnu v roku 1806 táhl na Prajza9 a zebral jemu celou brandeburskú krajinu10 v 14ti dnech, takže jej, co nezbil, tak všechno vojsko prajský rozplašil Francúz a táhl na Rusa do Polska.
Vysvětlivky:
1 1 moravská měřice se obsahem rovnala 70, 599 l. 2a,b Pšenice a žito. 3 Pásů či houžví. 4 Moskvani. 5 Na pomoc (z lat. succursus = pomoc, přispění). 6a,b Žlutava (hovorově dodnes „Žlutavy“) a Spytihněv 7 Předsunutá hlídka na strategicky důležitém, krytém místě o ca 5-10 mužích 8 Z něm. der Stillstand = příměří. Z kontextu však vyplývá, že autor měl asi spíše na mysli mír, uzavřený mezi Rakouskem a Francií 26.12.1805, než-li příměří, uzavřené krátce po bitvě (6.12.). 9 Míněn pruský král Fridrich Vilém III. 10 Původně Braniborské markrabství začleněno v 17. stol. do pruského státu.
- Assistant
Vizovický kněz a ctnostné ženy
(Vizovice Priest and Virtuous Women)
(Source: MF Dnes 11, no.301, p.6)In the past, infectious epidemics of human slander and gossip did not spare even the clergy. After all, it was not in vain that the Apostle James wrote, "The tongue is a fire, a world of iniquity." Similarly, in Holešov in the year 1655, rumors began to swirl among neighbors that the "decent priest Jan Kýžanský, who was then the pastor of Vizovice," had become entangled not only with the wife of a local rope-maker but also with the wife of the rector of the Holešov school, Jiřík Těšínský.
How the spiritual administrator found himself the subject of calumnious talk among the townspeople of Holešov remains a mystery. Equally enigmatic was the origin of these sharp rumors. It was only when the first of the falsely accused women—the wife of Pavel Provazník (the rope-maker)—filed a lawsuit with the city of Holešov that the main culprit behind the slander was uncovered. The affected lady was, in fact, suing for the spread of the aforementioned defamations—such a horror—that she was even suing her own husband. Allegedly, "the wives of Pavel and the wives of Jiřík the rector were being pressured into honesty by Pavel."
The mayor (purkmistr) and the city councilors (konšelé) of Holešov decided to take decisive action against the scandalous affair. On a precisely set day, they summoned all those who had any connection with the presented case. There was no choice left for Pastor Kýžanský but to embark on a distressing journey alongside Father Alexander Šotkovský from Vlachovice. However, in Holešov, none of the three parties could prove the guilt of the others. Therefore, the entire matter was assessed in such a way that "it all happened solely through slander and perhaps something stemming from Pavel Provazník's strictness towards his wife." Consequently, Pavel made a proper apology to his wife, the Těšínskýs, and the priest. All three parties also pledged under penalty not to "mention such things in evil again." To ensure the fulfillment of this promise, the townspeople of Holešov provided guarantors: Jan Prandlík and Mikuláš Špalek on behalf of Provazník, and Václav Vítůj and Kašpar Koukola on behalf of Jiřík Těšínský. Additionally, the Holešov scribe added to the city records: "Especially Pavel Provazník hereby commits, through this entry, that he intends to embrace his wife in marriage, and will not engage in any improper behavior." Thus, his wife received appropriate restitution.
Jan Kýžanský could also be satisfied. However, too much peace was no longer granted to him in this world. Although he escaped from the clutches of human slander, his effort to convert the Vizovice parishioners from Lutheranism to Catholicism was fairly unsuccessful. He also complained about the local authorities for not paying him the 100 guilders (zlatých) that the lords Dóczy had promised their pastors to provide greater support for the re-Catholicization efforts. Perhaps these were the reasons why he had to leave Vizovice shortly thereafter. By the end of 1657, a new administrator—Matyáš Křelovský—had already taken over the parish. Paradoxically, had it not been for the accusations of romantic entanglements, Pastor Jan Kýžanský would likely today be completely forgotten, buried in the mass of other anonymous human fates.
The event is recorded in the Červená kniha holešovská (Red Book of Holešov), stored in: SOka Kroměříž, AM Holešov, B-a 2, inv.č. 24/1.
Rusi v Otrokovicích a Napoleon
(Russians in Otrokovice and Napoleon)
(Source: ZVUK Zlínského kraje, Winter 2005, pp.36-37; Malovaný Kraj 5, 2013, p.9)The significant strategic role that over two hundred years ago the senior Russian commander Mikhail Illarionovich Kutuzov attributed to Moravia has not been matched by the country for at least as long since the Thirty Years' War. The illustrious military leader skillfully avoided the battle that Napoleon attempted to impose on him near the Lower Austrian town of Amstetten and, together with the armies of the Habsburg monarchy, orderly retreated into the heart of Moravia. He did not even respond when, almost before his eyes, the French army occupied Brno. He headed toward Olomouc, intending to wait until Italian regiments of Archduke Charles of Habsburg arrived from the south and Russian reinforcements led by I. N. Essen arrived from the northeast. Would the later debacle of Napoleon in Russia commence precisely in Moravia?
Kutuzov's plans were suddenly thwarted by the arrival of Emperor Alexander I, the romantic young Tsar, who completely succumbed to the flattery of his courtiers and to forged reports about the disintegration of the French army. Together with his Austrian ally, Emperor Francis I (František I.), he issued an order to engage in battle. The word of absolute rulers at that time held the weight of law. Thus, near the town of Slavkov on December 2, 1805, a bloody massacre broke out, which entered history under the French designation “la bataille de trois empereurs” (the Battle of the Three Emperors). Their notorious impact is evident in written sources and oral accounts from eastern Moravia.
Following these tumultuous events, this contribution presents a fragmentary chronicle that has been preserved in the parish records (gruntovní kniha) of the village Otrokovice. It is written in the kurentem (a style or dialect) with a pronounced Eastern Moravian dialect. Its author, reason, and date of creation (more than a year after the battle) remain unknown. It is not even clear whether a continuation of the record exists elsewhere. However, the very fact that it is found in a document intended to record entirely different information indicates how profoundly the mentioned military events left an impression on the minds of contemporary Eastern Moravian inhabitants for a long time.
Remarkably, despite the indicated time gap, the reports are relatively accurate. The author recalled the defeat of the Russian (and Austrian) army numbering around 80,000 in 1805 near Brno, which was closer to the actual battlefield than Slavkov. He noted the arrival of Essen's troops (ca 13,000 men), who did not manage to reach the scene of the drama in time. Their advance was correctly located on the eastern bank of the Morava River. According to our leading expert on the Napoleonic Wars, L. Vykoupil, the concentration of Russian reinforcements in the specified area was not governed by tactics but by sheer necessity. Both Olomouc and Prostějov were reportedly so thoroughly pillaged by the preceding Russian army that they found themselves without food and other necessities. Immediately after the battle, Essen indeed headed towards Holíč in present-day western Slovakia on Kutuzov's orders. The feigned defense of the retreat path to Olomouc by the Tsarist general Bagration deceived Napoleon’s brother-in-law, J. Murat, leading the French cavalry on December 3 to Žlutava, Kroměříž, and Prostějov, while both monarchs fled with the remnants of the defeated army to Hodonín. The apparent authenticity of the eyewitness account lies in the description of the Russian detachment's stop in Otrokovice and the presence of the French unit for 34 days (more likely 24 days) in Napajeděly. Additionally, Napoleon’s defeat of Prussia in October 1806 (October 4-10 near Jena and Auerstedt) and the subsequent campaign against his ally into the Russian-occupied Poland were historical facts.
It is truly a pity that the author of this interesting, albeit poorly written, document in the Otrokovice parish records cannot currently be determined with certainty. Thus, a minor task remains for future Zlín historians. In the meantime, we will be content with the subsequent edition of the text that the author left behind, including the price data presented in the chronicle's introduction.
Explanations of Key Czech Terms:
- Purkmistr: Mayor; the head of the municipal government.
- Konšelé: City councilors or aldermen; members of the municipal council.
- Červená kniha holešovská: Red Book of Holešov; a historical record or registry.
- SOka Kroměříž, AM Holešov, B-a 2, inv.č. 24/1: Specific archival reference indicating where the Red Book of Holešov is stored.
- Kurentem: Refers to the style or dialect in which the chronicle was written, associated with the Kurents tradition in Moravia.
- Gruntovní kniha: Parish records; official records kept by a parish, often including vital statistics and local events.
- La bataille de trois empereurs: French for "The Battle of the Three Emperors," referring to the Battle of Slavkov (Austerlitz) where Napoleon faced three emperors: Napoleon I of France, Emperor Francis II of Austria, and Tsar Alexander I of Russia.
- I. N. Essen: Ivan Nikolayevich Essen, a Russian general.
- Zlatých: Guilders; historical currency units.
- Páchát: A unit of tax or tribute, not explicitly mentioned but relevant in historical contexts.
- Muškvani: Refers to people from Moscow or the Muscovites.
- Succursus: Latin for "aid" or "assistance."
- Žlutava: A town in the South Moravian region of the Czech Republic, known as part of the Battle of Austerlitz locations.
- Napajedel: A locality near Moravia; possibly a historical name.
- Piketa: Picket; a small group of soldiers maintaining a guard or doing reconnaissance.
- Stillstand: German for "standstill" or "armistice"; in context, refers to the armistice signed between Austria and France on December 26, 1805.
- Prajza: Refers to Prussia; in this context, likely the Prussian king Friedrich Wilhelm III.
- Brandenburgische Markgrafschaft: Margraviate of Brandenburg; a major principality of the Holy Roman Empire and later part of Prussia.
Additional Explanation of Price Data Mentioned:
During the tenure of mayor Jan Vlk and foreman Tomáš Klhůfek, official Jan Mrázek, Jan Citovský, Tomáš Vaculík, Václav Kojíš, teacher and scribe France Moučka [worked], in the year 1805, the prices were as follows:
- 1 měřice žita (1 bushel of rye) = 16 guilders (zlatých)
- 1 měřice rži (1 bushel of wheat) = 15 guilders
- 1 měřice ječmena (1 bushel of barley) = 10 guilders
- 1 měřice ovsa (1 bushel of oats) = 8 guilders
- 1 štvrt kaše prosnej (1 quarter of a porridge made from spelt) = 4 guilders
- 1 štvrt kaše prosa (1 quarter of a porridge made from millet) = 4 guilders
- 30 krejcarů: Krejcar was a unit of currency or tax, though the exact value is context-dependent.
- 1 pár syvotů na 7 lentů (1 pair of serfs for 7 lents) = 350 guilders
- 1 sedlský kůň (1 peasant horse) = 170 guilders
Note:
- Měřice: A traditional unit of volume used for measuring grains.
- Kaše: Porridge or mash, a staple food made from grains.
- Syvotů: Serfs; unfree peasants bound to serve a landowner.
- Krejcarů: A historical unit, potentially related to labor or currency.
- Sedlský kůň: A horse owned by a peasant, essential for agricultural work.
Other models, same or similar prompt
Responses were produced in different, uncontrolled contexts (system prompts, settings, prior turns). This is not a benchmark.