Skip to content
TheChatArchiveThe Chat Archive
o1-preview-2024-09-12· OpenAIAi2 WildChat-4.8M (AI2)

Create me a table of content of the following document. Don't forget to add bullets with…

  1. User

    Create me a table of content of the following document. Don't forget to add bullets with interesting court decisions or surprising information so that it is easily accessible. Do that in Czech, please: Co s novým nápadem (obžaloba/NNP): • Podívat se na místní a věcnou příslušnost, přípustnost trestního stíhání (promlčení) • Kontrola o Zahájení úkonů o Zahájení TS (pravomocné, doručeno případně i obhájci, má-li ho) o Seznámení se spisem, včetně lhůty ▪ U NNP navíc: • lhůta ZPŘ • sdělení podezření • přiměřenost prověřování a složitosti věci o Právní kvalifikace o Pokračující trestný čin / souběh (souhrn) / přerušení sdělovačkou ▪ Lustrace CESO pro další řízení • Kontrola, zda si nemohu připojit jiné spisy k téže osobě • Zvážení podjatosti • Přezkoumání obžaloby dle kritérií v § 186 TŘ (jako předběžné projednání) • Kontrola nutné obhajoby • Kontrola, zda jde o vazební věc, pokud ano, pak: o Kontrola, zda byla dodržena lhůta vazby v přípravku o Kontrola, zda byl vzat správně do vazby (vazební TČ, sazba atd.) o Lhůta pro mě (zpravidla 30 dnů od podání obžaloby) • Kontrola osob o Obvinění o Obhájci o Poškození ▪ Pokud hodně, zvážit společného zmocněnce ▪ Kontrola připojení – pokud vadné, pak vyzvat / předvolat ▪ Kontrola, zda má někdo skryté údaje o Zmocněnci o Opatrovníci o Zúčastněné osoby • Zvážení možnosti vydat trestní příkaz / zvážení odklonů • Vyznačit si, zda byly zajištěny věci, aby se o nich případně rozhodlo • Vyznačit si, zda byl ve věci odposlech / telekomunikační provoz o Pokud ano, po skončení věci vyrozumět Poté: • Rozhodnout dle § 188 odst. 1 nebo 2 TŘ – rozhodnutí po předběžném projednání obžaloby, včetně odklonů • Pokud ne, pak doručit obžalobu / NNP dle § 196 TŘ Výživné – právní hodnocení

    1. Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 2 trestního zákoníku, když se soustavně a po dobu 5 měsíců, tedy po dobu delší než čtyři měsíce, vyhýbal své povinnosti platit výživné na své nezletilé, nezaopatřené dítě, ač věděl, že mu tato povinnost plyne jednak přímo ze zákona a jednak mu byla stanovena pravomocným rozsudkem opatrovnického soudu. Objektem tohoto přečinu je zájem na řádné výživě oprávněných osob. Vyživovací povinnost rodiče k jeho dětem vyplývá z občanského zákoníku, přičemž existence vyživovacího vztahu mezi obviněným jakožto otcem a jeho synem je zřejmá a plyne především z rodného listu. Pokud jde o výši výživného po celé vymezené období a s tím související majetkové možnosti obviněného toto výživné hradit, má státní zástupce za to, že bylo plně v možnostech a majetkových poměrech obviněného této své povinnosti dostát. Obviněný sám uvádí, že pracuje a že si je schopen najít práci a vydělat si. Obviněný nicméně pracuje načerno a veškeré příjmy si nechává pro sebe. Na tomto místě státní zástupce zdůrazňuje závěry Nejvyššího soudu, dle kterého „ani tíživé osobní, sociální a ekonomické poměry pachatele ho nemohou zbavit odpovědnosti za výživu jeho dětí, naopak je povinen vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby jejich výživu zajistil (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 4 Tdo 438/2011, a ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1525/2015).“ Viz: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1192/2019. Dále je zapotřebí zejména obviněnému zdůraznit slova Nejvyššího soudu, který ve svém usnesení ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 4 Tdo 1290/2011, akcentoval, že „zplození dítěte není sport ani zábava, byť to tak některým jedincům na počátku může připadat. Ve skutečnosti tím ale budoucí rodič na sebe bere povinnosti a odpovědnost, která jej provází po celý další život, namnoze až do jeho vlastní smrti. Proto je nezbytné, aby se choval tak, aby svým závazkům a povinnostem dokázal vždy a za všech okolností dostát.“ Bylo tak důležitou povinností obviněného, aby dostál svým závazkům vůči svému synovi, zejména tím, že by vyvinul dostatečnou iniciativu a našel si jakékoliv legální zaměstnání či si alespoň vyřídil dávky státní sociální podpory. Obviněný na to vše rezignoval.
    2. Co se pak týče vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti, lze akcentovat, že obviněný v předmětném období nebyl Českou správou sociálního zabezpečení evidován jako zaměstnanec, oficiálně nepracoval a ani se nesnažil najít si skutečné, legální zaměstnání; jak sám uvedl, pracoval celou dobu tzv. na černo. Konstantní judikatura jako vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti chápe právě jednání, které vede k neopatření si zaměstnání a příjmu, resp. ke skrývání příjmů prací načerno. K tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1645/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 88/2020, kde bylo vysloveno, že „soudy zcela správně za úmyslné vyhýbání se plnění zákonné povinnosti vůči poškozeným vyhodnotily to, že po celé předmětné období obviněný nikde oficiálně nepracoval, nebyl evidován jako osoba samostatně činná, nebyl ani evidován na příslušném úřadu práce, čímž nevytvořil ani základní podmínku pro případné vyplácení dávek podpory v nezaměstnanosti. Obviněný si prostředky pro svoji obživu obstarával pomocí nikde neevidovaných příležitostných brigád, kdy příjem z těchto brigád nebylo možno efektivně exekučně postihnout.“ To lze vztáhnout i na obviněného. Jednání obviněného je třeba hodnotit v celkovém kontextu, ze kterého státní zástupce dovozuje spáchání přečinu zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 2 trestního zákoníku, kdy ostatně sám obviněný prohlašuje, že výživné na svého syna neplatí již z principu.
    3. Konečně státní zástupce dovozuje i naplnění ustanovení § 196 odst. 3 trestního zákoníku, kdy s ohledem na odbornou literaturu a judikaturu nejvyšších soudů lze uzavřít, že obviněný vystavil své čtyři nezletilé děti nebezpečí nouze. Obviněný si nejprve pořídil čtyři děti, načež rodinu lhostejně opustil a přenechal jejich výživu na jejich matce. Tato mladá matka (24-25 let) musela zvládnout sama výchovu čtyř malých dětí, z toho jednoho kojence vyžadujícího celodenní (a celonoční) péči. Přitom její jediný příjem tvořil rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a příspěvky na děti v řádech stokorun. Celkové náklady na bydlení dle matky činí více, než kolik je její měsíční příjem. S penězi jí zatím pomáhají její rodiče, kdy s jejich pomocí měsíční náklady akorát zvládá. Má také požádáno o státní sociální podporu. Jinými slovy, kdyby …… neměla tak štědré rodiče, neměla by ani na nájem bytu, natož na jídlo a další základní životní potřeby pro čtyři nezletilé děti, což by nezvratně vedlo k tomu, že by o bydlení přišli a skončili na ulici či v azylovém domě. To bylo obviněnému zcela lhostejné. Argumentačně lze odkázat také na dosud nepřekonanou judikaturu uvedenou v komentáři k § 196 trestního zákoníku, jež říká, že „stavem nouze se rozumí nedostatek základních prostředků potřebných pro život. Životní úroveň, jíž lze považovat za nouzi, je třeba posuzovat v kontextu průměrné životní úrovně soudobé společnosti, neboť se jedná o jev značně relativní (srov. NS 7 Tz 36/86, Rt 23/1987). Stav nouze nemusí skutečně nastat, stačí, že oprávněné osobě hrozil. Odpovědnost pachatele za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 3 tedy může nastat například i v případě, kdy druhý rodič dítěte nebezpečí nouze odvrátil na úkor uspokojování vlastních potřeb a při mimořádném pracovním vypětí, popřípadě poskytnutím státního příspěvku na výživu dítěte (NS 11 Tz 41/81, Rt 42/1982).“ Viz ŠČERBOVÁ, Veronika. § 196 [Zanedbání povinné výživy]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 35–36. S ohledem na věk dětí lze jednání obviněného hodnotit jako zavrženíhodné a naplňující tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu.
    4. Jednání uvedeného ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že má vyživovací povinnost ke svému nezletilému synovi a v jaké výši má stanoveno výživné, přesto takto stanovené výživné záměrně nehradil, tudíž svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákoníkem, a to zájem na řádné výživě oprávněné osoby. Těžké ublížení na zdraví – právní hodnocení Zároveň obviněný tímto jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku, když jinému úmyslně způsobil těžkou újmu na zdraví. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně života a zdraví. Jednání uvedeného ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. O úmyslu přímém svědčí intenzita útoku, zejména údery pěstí a kop či kopy do oblasti hlavy, a množství zlomenin utržených právě v oblasti hlavy. Co se týče těžké újmy na zdraví, tou rozumí § 122 odst. 2 písm. i) delší dobu trvající poruchu zdraví, čímž se rozumí vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění, které postižený pociťuje jako citelnou újmu v obvyklém způsobu života. Za splnění této podmínky lze považovat za delší dobu trvající poruchu zdraví dobu asi šesti týdnů za předpokladu, že po tuto dobu trvala vážná porucha zdraví (srov. NS 7 Tz 64/68, Rt 18/1969; Vojenský obvodový soud 3 T 71/62, Rt 5/1962). V nyní řešeném případě byl poškozený …… omezen na běžném způsobu života po dobu 7 týdnů, kdy po tuto dobu trvala léčba zlomeniny kloubního výběžku dolní čelisti a lícního komplexu (očnice a jařmového oblouku). Během této doby byl výrazně omezen jak bolestivostí, tak možností se stravovat, když byl odkázána na tekutou či kašovitou stravu. Usmrcení z nedbalosti – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, když jinému z nedbalosti způsobil smrt tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně života. Jednání uvedeného ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil z vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Co se pak týče porušení důležité povinnosti uložené zákonem, obviněný porušil ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla a povětrnostním podmínkám, kdy nejel takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Toto ustanovení je v zákoně nad rámec maximální povolené rychlosti stanoveno proto, aby zabránilo přesně těmto případům dopravních nehod. Obviněný věděl, že silnice je silně namrzlá a vozidlo na brždění špatně reaguje, před sebou měl horizont, za který neviděl, a přesto rychlost vozidla nesnížil natolik, aby byl za daných adhezních podmínek schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled. Za horizontem totiž mohlo být cokoliv, mimo jiné tam mohla být třeba jiná, podobná dopravní nehoda, které by se obviněný taktéž nemohl vyhnout. Rozhodně nelze říci, že by jel obviněný neohleduplně, avšak lze uzavřít, že nikoli dostatečně opatrně, což mělo v danou chvíli fatální následek. Míra zavinění obviněného je pak převažující, když státní zástupce míru jeho zavinění shledává zhruba okolo 60 %. Ve zbytku lze zavinění přičíst k tíži osádce vozidla VW, kdy tito na sobě jednak neměli reflexní vesty (dle jejich slov na to nebyl čas), jednak místo neoznačili výstražným trojúhelníkem, který by obviněného a další řidiče upozornil na překážku na komunikaci a nehodě by byl s to zabránit. Svědek …… pak velmi pravděpodobně také porušil ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, když i on s vozidlem dostal smyk a skončil mimo pozemní komunikaci, v důsledku čehož z něj pak vytvořil překážku. Zavinění obviněného je však o něco vyšší a zde klíčové, když on měl jako řidič i s ohledem na zásadu omezené důvěry v dopravě předpokládat, že by se za nepřehledným horizontem mohla nacházet překážka, na kterou by musel reagovat bržděním, a to s vědomím, že je silnice velmi kluzká. Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací – právní hodnocení Tím, že obviněný po přihlášení se do mobilního telefonu poškozené bez jejího souhlasu shlédl seznam jejích hovorů a přečetl si její ryze soukromou konverzaci s jejím bývalým přítelem ……, spáchal další dva přečiny. Jeho jednání lze kvalifikovat jako přečin porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí dle § 183 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, jelikož neoprávněně porušil tajemství počítačových dat tím, že je jiným způsobem použil, zároveň jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, jelikož získal přístup k počítačového systému a neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému. Je namístě konstatovat, že počítačový systém již nelze chápat restriktivně jako „krabici s monitorem.“ Zákonodárce novelou trestního zákoníku, která však nabyla účinnosti až po spáchání řešených přečinů, doplnil do trestního zákoníku výkladové ustanovení, které definuje, co je počítačový systém. Dle § 136a trestního zákoníku se počítačovým systémem rozumí „zařízení anebo skupina vzájemně propojených nebo přidružených zařízení, z nichž jedno nebo více provádí na základě programu automatické zpracování dat. Počítačovým systémem se rozumí i data uložená, zpracovaná, opětovně vyhledaná nebo přenesená tímto zařízením anebo skupinou zařízení za účelem jeho nebo jejich provozu, použití, ochrany a údržby.“ Tato definice je zřejmá z povahy věci i před citovanou novelou. V dnešní době pokročilé výpočetní techniky tak lze nepochybně za počítačový systém požívající ochrany považovat i chytré mobilní telefony, případně chytré hodinky či dokonce chytré automobily. V případě telefonu Apple iPhone 7 se nepochybně o počítačový systém ve smyslu daných ustanovení jedná, když tento svým výpočetním výkonem i funkcemi předčí standardní počítače z doby pár let zpět. Data uchovávaná v telefonu – počítačovém systému – požívají ochrany. Obviněný měl přístup do telefonu poškozené, tedy nepřekonal žádná bezpečnostní opatření za účelem neoprávněného přístupu, nicméně data v telefonu uložená neoprávněně užil bez souhlasu poškozené ……, a to konkrétně tak, že si přečetl její soukromou konverzaci. Tímto jednáním přitom porušil dva různé chráněné objekty, kdy objektem přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí dle § 183 odst. 1 trestního zákoníku je ochrana listovního tajemství a tajemství dalších písemností uchovávaných v soukromí, která je zaručena v čl. 13 listiny základních práv a svobod, objektem přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku je integrita a dostupnost počítačových dat a systémů. Ochrana je zde poskytována počítačovým datům a počítačovým programům před neoprávněnými zásahy, které mohou mít vliv na existenci, kvalitu, správnost dat, a konečně chrání před neoprávněným užíváním uložených počítačových dat. Textové zprávy a již uložené konverzace (ať již SMS, či v rámci komunikačních aplikací WhatsApp a Messenger) lze zpravidla užít toliko čtením či zobrazením. Analogicky lze při výkladu přihlédnout k čl. 4 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (Text s významem pro EHP), 32016R0679), (pozn. známé zejména jako GDPR). Jedná se o výkladové ustanovení, které za zpracování osobních údajů považuje mimo jiné i jejich nahlédnutí. Pokud nahlédnutím na osobní údaje tyto zpracovávám, zcela jistě toto spadá i pod termín užívám, který je širší. Jednočinný souběh obou trestných činů je možný (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2019, sp. zn. 8 Tdo 282/2019). Obou těchto přečinů se obviněný v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jelikož chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Závěrem lze konstatovat, že obě předmětná ustanovení (§ 183 a § 230 trestního zákoníku) byla změněna novelou trestního zákoníku, konkrétně zákonem č. 130/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). S ohledem na časovou působnost trestního zákoníku stanovenou v jeho § 2 odst. 1 by mělo být užito znění obou ustanovení účinné do 27. 6. 2022. Co se týče jednání pod bodem 6), konstatuji, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací dle § 230 odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, jelikož získal přístup k počítačovému systému a neoprávněně vložil data do počítačového systému v úmyslu získat sobě neoprávněný prospěch. Počítačovým systémem je v tomto případě služební tablet poskytnutý mu Československou obchodní bankou, a.s., jakož i její informační systém. Je namístě konstatovat, že počítačový systém již nelze chápat restriktivně jako „krabici s monitorem.“ Zákonodárce novelou trestního zákoníku, která však nabyla účinnosti až po spáchání řešených přečinů, doplnil do trestního zákoníku výkladové ustanovení, které definuje, co je počítačový systém. Dle § 136a trestního zákoníku se počítačovým systémem rozumí „zařízení anebo skupina vzájemně propojených nebo přidružených zařízení, z nichž jedno nebo více provádí na základě programu automatické zpracování dat. Počítačovým systémem se rozumí i data uložená, zpracovaná, opětovně vyhledaná nebo přenesená tímto zařízením anebo skupinou zařízení za účelem jeho nebo jejich provozu, použití, ochrany a údržby.“ Tato definice je zřejmá z povahy věci i před citovanou novelou. V dnešní době pokročilé výpočetní techniky tak lze nepochybně za počítačový systém požívající ochrany považovat i chytré mobilní telefony, případně chytré hodinky či dokonce chytré automobily. Tablet takovým systémem nepochybně je, stejně jako informační systém banky. Do tohoto systému obviněný neoprávněn zasáhl, když do něj vložil požadavek na znepřístupnění bankovního účtu č. …… v internetovém bankovnictví poškozené ……. Daného jednání se pak dopustil v úmyslu získat pro sebe neoprávněný prospěch, jelikož daný bankovní účet užíval za účelem podvodného sjednávání spotřebitelských úvěrů a jedné zápůjčky. Ochrana je zde poskytována počítačovým datům a počítačovým programům před neoprávněnými zásahy, které mohou mít vliv na existenci, kvalitu, správnost dat, a konečně chrání před neoprávněným užíváním uložených počítačových dat. Závěrem lze konstatovat, že předmětné ustanovení (§ 230 trestního zákoníku) bylo změněno novelou trestního zákoníku, konkrétně zákonem č. 130/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). S ohledem na časovou působnost trestního zákoníku stanovenou v jeho § 2 odst. 1 by mělo být užito znění účinné do 27. 6. 2022. Ublížení na zdraví z nedbalosti – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 odst. 1 trestního zákoníku, když jinému z nedbalosti ublížil na zdraví tím, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně zdraví. Jednání uvedeného ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil z vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí. Co se týče následku v podobě ublížení na zdraví ve smyslu § 122 odst. 1 trestního zákoníku, jedná se o hraniční případ mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou na zdraví, kdy poškozená ztrátu posledního článku prstu považuje za zohyzdění a za újmu na zdraví s trvalými následky. Je obecně přijímáno, že aby šlo o těžkou újmu na zdraví, „obtíže plynoucí ze zohyzdění musí dosahovat takové intenzity, aby se přibližně vyrovnaly jiným obtížím plynoucím z ostatních případů těžkého ublížení na zdraví. Nemůže tedy jít o menší nepodstatné změny, které nemají zásadní vliv na společenský život poškozeného, nemělo by ani jít o vady, které lze odstranit jednoduchou operací.“ (FRYŠTÁK, Marek. § 122 [Ublížení na zdraví a těžká újma na zdraví]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 34.) Ztráta článku prstu nelze nahradit žádnou operací, na druhou stranu se nejedná o zohyzdění takové intenzity, které by bylo srovnatelné s jinými případy těžké újmy na zdraví. Byť tedy jde o případ spíše hraniční, v tomto individuálním případě se jedná z právního hlediska „pouze“ o ublížení na zdraví. Co se pak týče porušení důležité povinnosti uložené zákonem, obviněný porušil jednak důležitou prevenční povinnost uloženou mu v § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“), jednak důležitou prevenční povinnost uloženou mu v § 4 odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání („Každý je povinen zajistit, aby zvíře, které chová, nezranilo ani neusmrtilo zvíře jiného chovatele. To neplatí, pokud se zvíře jednoho chovatele brání útoku zvířete jiného chovatele nebo pokud zvíře chovatele brání prostor určený k jeho chovu a dále v případě pasteveckých psů při ochraně hospodářských zvířat. Toto ustanovení se vztahuje na volně žijící zvíře, pouze pokud je chováno v zajetí. Toto ustanovení se nevztahuje na zvíře chované v honitbě podle zákona o myslivosti a na loveckého dravce, pokud je používán podle zákona o myslivosti.“). Loupež – spornější případy
    1. Jednáním vůči poškozené …… obviněná naplnila jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, když užila násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Objektem tohoto zvlášť závažného zločinu je jednak osobní svoboda a jednak majetek, jehož se pachatel chce zmocnit. Oba svědci v zásadě shodně popsali, že obviněná napadla poškozenou ……, která se jako svědkyně trestného činu snažila zachytit podobu obviněné a SPZ jejího vozidla na svůj mobilní telefon, na což obviněná reagovala napadením této svědkyně s tím, že ji uchopila za bundu a vytrhla ji telefon, resp. ji uhodila přes ruku. Každopádně obviněná užila násilí proti poškozené ……, a tohoto násilí užila v úmyslu zmocnit se jejího telefonu. Její jednání proto ve vztahu k poškozené …… již naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku.
    2. Je namístě akcentovat, že závažnost takovéto loupeže je typově nižší než u „typických“ loupežných jednání, páchaných za účelem obohacení se, nicméně na základě již ustálené judikatury Nejvyššího soudu je i takovéto jednání zločinem loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, jelikož z formálního hlediska naplňuje všechny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1416/2017, uvedl, že „zvlášť závažného zločinu loupeže se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Násilí musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného a směřuje zpravidla proti tomu, kdo má věc u sebe, není však podmínkou, aby napadený kladl odpor. Neočekávané vytrhnutí věci z ruky není ještě násilím ve smyslu v § 173 odst. 1 tr. zákoníku, nýbrž by jej bylo možné posoudit jako trestný čin krádeže podle § 205 tr. zákoníku (srov. např. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1728- 1729). Za násilí by však bylo třeba považovat takové jednání pachatele, při kterém pachatel například tím, že věcí cloumá, překonává odpor napadeného, který věc pevně svírá a snaží se klást odpor, aby se jí již proti projevované vůli napadeného zmocnil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 9. 1971, sp. zn. 1 To 121/71, publikované pod č. 19/1972 Sb. rozh. tr.). Ani výjimečně malá intenzita násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí není důvodem pro posouzení jednání pachatele jako trestného činu krádeže (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 1967, sp. zn. 7 Tz 13/67, publikované pod č. 60/1967Sb. rozh. tr.). U trestného činu loupeže je nerozhodné, zda pachatel, který užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, si takovou věc chtěl přisvojit, zničit ji, převést na jiného nebo ji jen přechodně užívat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 1976, sp. zn. 6 To 4/76, publikované pod č. 51/1976Sb. rozh. tr.).“
    3. V Nejvyšším soudem posuzované věci nešlo o zmocnění se mobilního telefonu svědka trestného činu, ale o mnohem bagatelnější jednání, a to o zmocnění se tibetské vlajky za účelem jejího hození do řeky. Nejvyšší soud uvedl, že „z daného popisu neplyne, že by šlo pouze o „náhlé vytržení“ cizí věci z rukou poškozené, jež by vylučovalo právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže (z důvodu absence znaku „násilí“), resp. které by nasvědčovalo spíše vhodnosti právní kvalifikace jednání obviněných jako trestného činu krádeže. Podle takto popsaných okolností museli obvinění naopak vynaložit větší úsilí o vytržení vlajky z rukou poškozené, s níž se o vlajku přetahovali a která se tomu zřejmě (chvíli i úspěšně) bránila. V dané souvislosti je rovněž vhodné zmínit, že okolnosti jako výše škody způsobené trestným činem, (ne)způsobení újmy na zdraví, bezúhonnost či (politická) motivace obviněných, jež nejsou znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže, jsou ve vztahu k právní kvalifikaci jejich jednání jako trestného činu loupeže irelevantní, popř. mohou být zohledněny toliko v rámci úvah o ukládané trestní sankci. Skutečnost, že motivací obviněných by bylo zabránit poškozené v projevu jejích politických názorů, tak není podstatná (byť odlišuje skutek popsaný ve výroku usnesení nalézacího soudu od „typických“ loupežných jednání páchaných za účelem obohacení se), když důležitý je pouze úmysl pachatelů zmocnit se cizí věci (v tomto případě tibetské vlajky), jenž v daném skutku obsažen je.“
    4. Z důkazů opatřených v přípravném řízení je zřejmé, že obviněná telefon z ruky poškozené …… toliko nevytrhla (nemůže tedy jít „pouze“ o krádež věci na osobě, i s ohledem na absenci subjektivní stránky směřující k přisvojení si cizí věci), ale obviněná užila násilí k tomu, aby se tohoto zařízení zmocnila. Jak je uvedeno výše, o užití násilí vypověděli oba svědci a svědčí o něm i šoková reakce poškozené ……, která byla tak vyděšená, že její mozek celý incident vytěsnil z paměti. Tedy, závažnost jednání obviněné, intenzita užitého násilí a veškeré okolnosti případu budou zohledněny v návrhu trestu, nelze je však zohlednit v právní kvalifikaci, která je s ohledem na citovanou judikaturu zvlášť závažným zločinem loupeže dle § 173 odst. 1 trestního zákoníku.
    5. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněná dopustila v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěla způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Vydírání se zbraní – právní hodnocení Jednáním pod bodem 2) naplnil obviněný jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, když jiného pod pohrůžkou násilí nutil, aby něco konal, a spáchal takový čin se zbraní. Objektem tohoto zločinu je svobodné rozhodování člověka. Co se týče spáchání daného skutku se zbraní, je namístě konstatovat, že poškozený již věděl, že má obviněný nůž v kapse a již mu tímto nožem hrozil, přičemž již samotná skutečnost, že měl obviněný po celou dobu nůž u sebe k dodání důrazu jeho výhružkám, a poškozený o tom věděl, postačuje k této právní kvalifikaci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1553/2006). Porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku – právní hodnocení
    1. Obviněný …… se dopustil přečinu porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 odst. 1 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, ve znění účinném do 27. 6. 2022, když úmyslně porušil tajemství písemnosti při poskytování poštovní služby jako zaměstnanec provozovatele poštovních služeb. Objektem tohoto přečinu je ochrana listovního tajemství, respektive tajemství jiných zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením, jež je zaručena v čl. 13 Listiny základních práv a svobod. Obviněný porušil listovní tajemství přepravované zásilky, a dopustil se tohoto jednání zneužívaje postavení zaměstnance provozovatele poštovních služeb. Jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když chtěl porušit zájem chráněný takovým zákonem. Závěrem lze konstatovat, že ustanovení § 182 trestního zákoníku bylo změněno novelou trestního zákoníku, konkrétně zákonem č. 130/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). S ohledem na časovou působnost trestního zákoníku stanovenou v jeho § 2 odst. 1 by mělo být užito znění účinné do 27. 6. 2022, jak je shora uvedeno. Pohlavní zneužití – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonal soulož s dítětem mladším patnácti let. Objektem tohoto zločinu je mravní, psychický i tělesný vývoj dětí mladších patnácti let. Shora uvedeného jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Trestné činy související s dětskou pornografií
    1. Obviněný jednáním pod body 1) a 2) naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 1 trestního zákoníku, když přechovával fotografické, filmové a počítačové pornografické dílo, které zobrazuje dítě. Dále pod body 3) a 4) naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 2 trestního zákoníku, když prostřednictvím informační a komunikační technologie získal přístup k dětské pornografii. Získání přístupu v tomto případě spočívalo ve vyhledání skupin s obsahem dětské pornografie s využitím anonymního prohlížeče "TOR Browser" v síti TOR v prostředí "DarkWeb", kdy obviněný prokazatelně do těchto skupin přistupoval z domova i z práce a zde si daná média jednak přehrával, jednak stahoval pro další potřebu. Pod bodem 7) pak naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 3 alinea prvá trestního zákoníku, když jinému nabídl a jinak opatřil fotografické pornografické dílo, které zobrazuje dítě. Opatření se vztahuje k fotografiím poškozené …… a nabídnutí se vztahuje k nabídce obviněného sdílet ve skupině své zážitky, podložené fotografiemi, zahrnující zneužívání své dcery, která se mu měla narodit. Objektem těchto trestných činů je zájem na ochraně nerušeného mravního vývoje dětí před důsledky jejich zneužití k výrobě pornografie.
    2. Dále jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií dle § 192 odst. 3 trestního zákoníku, když jinému jinak opatřil fotografické a filmové pornografické dílo, které zobrazuje a jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem. Jiným opatřením se rozumí v této věci sdílení těchto videí ve skupině v aplikaci Telegram s ostatními kontakty v rámci skupiny, jakož i rozesílání těchto fotografií a videí dalším osobám (minimálně ……, …… a ……). Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně nerušeného mravního vývoje dětí před důsledky jejich zneužití k výrobě pornografie. Ustanovení § 192 odst. 3 trestního zákoníku je speciální skutkovou podstatou k § 192 odst. 1 trestního zákoníku, kdy se v případě šíření dětské pornografie jedná o závažnější případ než její pouhé držení; držení je pak samo o osobě předpokladem šíření dětské pornografie, a proto tyto dva přečiny nemohou být v jednočinném souběhu. Týrání osoby se společném obydlí – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1 trestního zákoníku, když týral osobu žijící s ním ve společném obydlí, konkrétně psychicky týral poškozenou ……, užíval ji fakticky jako služku a zdroj peněz, když jí znemožnil přístup k její platební kartě a z jejího příjmu platil nájem bytu a alkohol, a týral ji také fyzicky, jak již bylo popsáno výše. Objektem tohoto přečinu je zájem společnosti na ochraně osob před tzv. domácím násilím, tedy na ochraně osob, které jsou ve vztahu k pachateli osobami blízkými či jinými osobami žijícími s pachatelem ve společném obydlí. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, když týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, konkrétně fyzicky i psychicky týral poškozenou ……, svou partnerku, a to po delší dobu. Objektem tohoto přečinu je zájem společnosti na ochraně osob před tzv. domácím násilím, tedy na ochraně osob, které jsou ve vztahu k pachateli osobami blízkými či jinými osobami žijícími s pachatelem ve společném obydlí. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. To je ostatně podloženo znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kde znalec konstatoval, že obviněný znal účinky alkoholu na své chování, alkohol nadužíval ve velké míře a byť byla v případě intoxikace alkoholem jeho schopnost ovládat své jednání a rozpoznat jeho protiprávnost snížena, nebyla vymizelá a obviněný je tak plně odpovědný za své jednání. Ohrožování výchovy dítěte – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněná svým jednáním naplnila jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), písm. c) trestního zákoníku, jelikož ohrozila rozumový, citový a mravní vývoj dítěte tím, že mu umožnila vést zahálčivý život, takový čin spáchala opakovaně a pokračovala v něm po delší dobu. Objektem tohoto přečinu je zájem na řádné výchově dětí. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněná dopustila v úmyslu nepřímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť věděla, že svým jednáním může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, a pro případ, že je způsobí, s tím byla srozuměna, resp. s tím byla smířena a bylo jí to lhostejné. Obviněný jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když ohrozil mravní vývoj dítěte tím, že jej sváděl k nemravnému životu. Státní zástupce zde uvádí, že se jedná o případ hraniční, který však odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu týkající se tohoto druhu trestné činnosti. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1276/2007 uvedl, že „pod znak skutkové podstaty „svádění“ k nemravnému životu ve smyslu § 217 odst. 1 tr. písm. a) tr. zák. spadá nejen přímé vyzývání, ať slovem nebo skutkem, nýbrž i takové jednání pachatele před osobou mladší osmnácti let, které může u ní, a to i při jejím pasivním chování, vyvolat takové zájmy a návyky, které zpravidla vedou k zahálčivému nebo nemravnému životu (děti totiž napodobují chování dospělých, a to i neuvědoměle). Nezáleží na tom, zda osoba mladší osmnácti let již před takovým jednáním pachatele nemravný život vedla, poněvadž jednání pachatele v ní tyto negativní návyky utvrzuje a posiluje. Musí jít z povahy věci o úmyslné jednání, které se podobá návodu a svou povahou musí být způsobilé nepříznivě ovlivnit osobu mladší osmnácti let. Zpravidla se za takové chování považuje působení trvající delší dobu, případně působení projevující se opakovaným jednáním (srov. 25/1980 Sb. rozh. tr.), může ale jít i o jednorázové jednání nebo krátkodobé působení, které svou intenzitou a ovlivněním sváděné osoby má stejný účinek jako působení opakované nebo po delší dobu trvající (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C.H. Beck, 2004, 1283 s.). Z uvedeného je zřejmé, že znak „svádění“ nezahrnuje jen takové jednání, které má delší dobu trvající nebo opakující se charakter, ale může být naplněn i tehdy, když se pachatel jen v jednom případě vůči osobě mladší osmnácti let dopustil jednání, které pro ni má do budoucna natolik nepříznivý vliv, že ovlivní její morálku a může přivodit její závadové chování. Je tomu však jen tehdy, pokud se jednalo o mimořádně závažné a svým charakterem vysoce intenzivní jednání, které na takovou osobu natolik negativně zapůsobilo, že zásadně posunulo její další vývoj směrem k nemravnému životu. Pro úplnost lze připomenout, že za nemravný život se považuje život, který je veden v rozporu se základními morálními pravidly, mimo rámec slušnosti, spořádaného života, řádných rodinných a sexuálních vztahů, atd. Takovým jednáním musí dojít k tomu, že pachatel tuto svou oběť vydal v nebezpečí zpustnutí, tj. že takovým jednorázovým činem vytvořil situaci, při níž si vytvořila škodlivé návyky, které mají neblahý a nepříznivý dopad pro její další vývoj a vedou k úpadku její osobnosti, která se nadále vytváří v rozporu se zásadami slušnosti a obecně za správné, uznávanými a vnímanými pravidly.“ Jednání obviněného k tomuto plně směřovalo, když svým jednáním umožnil oběma nezletilým dívkám provozovat prostituci, tedy poskytnout mu sexuální služby za úplatu, ačkoliv se zjevně jednalo o děti. Jak uvedl Nejvyšší soud, je irelevantní, že zda nezletilé předtím již nemravný život vedly či nikoliv; jednání obviněného bylo takové intenzity, že poškozené muselo výrazně ovlivnit negativním způsobem do budoucna. Státní zástupce tak má naplnění znaků této skutkové podstaty za nepochybné. Svádění k pohlavnímu styku – právní hodnocení Obviněný také jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty svádění k pohlavnímu styku dle § 202 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, když vykonal pohlavní styk s dítětem mladším patnácti let, kterému za to byla poskytnuta úplata. Úplata je zcela nepochybná, když obě nezletilé dostaly za své „služby“ zaplaceno, a to částky 500 Kč a 200 Kč. Co se týče pohlavního styku, ten je odbornou literaturou definován jako „jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiného člověka, ať už jiného, či stejného pohlaví. Nemusí jít však nutně o ukájení pohlavního pudu samotného pachatele (viz dále) a nezáleží na tom, zda v konkrétním případě skutečně dojde k pohlavnímu ukojení. Spadá sem relativně široká škála forem sexuálních kontaktů. Kromě soulože a s ní srovnatelných forem pohlavního styku (viz dále) je pohlavním stykem třeba i osahávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození, intenzivnější osahávání intimních míst na těle přes šaty, poskytování tzv. erotické masáže či provádění mírnějších forem sadomasochistických praktik apod.“ (viz ŠČERBA, Filip. § 185 [Znásilnění]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník.
    1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 4.). Uspokojování obviněného na jeho pohlavním údu rukou i ústy tyto znaky naplňuje, stejně jako nasednutí poškozené …… na jeho rozkrok, byť k její penetraci nedošlo. Oběma poškozeným bylo v době spáchání teprve 12 let, a tedy lze spatřovat naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 202 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, protože obviněný spáchal čin uvedený v odstavci druhém tohoto ustanovení na dítěti mladším 15 let. Objektem přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je, stejně jako u přečinu svádění k pohlavnímu styku dle § 202 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, zájem na řádném tělesném, rozumovém, mravním a citovém vývoji dětí a jejich výchově. Krádež – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obvinění svým jednáním naplnili jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) (oba), odst. 2 (……) trestního zákoníku, když si přisvojili cizí věc (pytle se zakládací maltou, paletový vozík) tím, že se jí zmocnili, způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (přes 10 000 Kč) a obviněný …… byl za takový čin v posledních třech letech potrestán (z výkonu trestu odnětí svobody za přečin krádeže naposledy podmíněně propuštěn dne 24. 3. 2021). Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně majetku. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obvinění dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěli způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že všichni obvinění svým jednáním naplnili jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 trestního zákoníku, když si přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili. S ohledem na to, že se ne každý z nich účastnil všech dílčích útoků a každý má jinou trestní minulost, jsou přesné kvalifikace rozdílné. Obvinění …… naplnili znaky skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, když si přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a čin spáchali vloupáním, byť je třeba konstatovat, že obviněný …… se přísnější kvalifikaci dle třetího odstavce vyhnul velmi těsně, kdy mu k hranici větší škody chybělo jen málo přes 7 000 Kč. Obviněný …… naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, když si dílem přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jehož dokonání nedošlo. Druhý odstavec je naplněn blízkou časovou souvislostí s předchozím odsouzením za krádež, a to konkrétně trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem – soudu pro mládež ze dne ……, č. j. ……, kterým byl uznán vinným ze spáchání provinění krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b) trestního zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební v trvání 18 měsíců, jež byla prodloužena o dalších 18 měsíců do ……. Nejzávažnějšího přečinu krádeže se dopustil obviněný ……, když naplnil znaky skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1, § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku, když si dílem přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil tak na cizím majetku větší škodu, dílem se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí tak na cizím majetku větší škodu, v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jehož dokonání nedošlo. Větší škoda je škoda přesahující 100 000 Kč dle § 138 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, a obviněný …… odcizením způsobil škodu ve výši 100 891,80 Kč a pokusil se způsobit škodu odcizením ve výši 5 872,64 Kč. Objektem těchto přečinů je zájem na ochraně majetku. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obvinění dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěli způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Co se týče prvních deseti dílčích útoků do 5. 10. 2022, lze konstatovat, že si obviněný jednak dílem přisvojil cizí věc, kterou měl jiný při sobě, tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (přes 10 000 Kč - § 138 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku) a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán (podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody byl 21. 6. 2022), dílem se dopustil jednání, které směřovalo k přisvojení si cizí věci, kterou měl jiný při sobě, tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, a to v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jehož dokonání nedošlo (ne vždy se mu podařilo platbu kartou či výběr hotovosti realizovat), jednak si bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek, který umožňuje výběr hotovosti a který náleží jinému. Tím naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Co se týče posledních dvou dílčích útoků po 5. 10. 2022, lze konstatovat, že si obviněný jednak přisvojil cizí věc, kterou měl jiný při sobě, tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (přes 10 000 Kč - § 138 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku) a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán (podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody byl 21. 6. 2022), jednak si bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek, který umožňuje výběr hotovosti a který náleží jinému. Tím naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty jednak přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. d), odst. 2 trestního zákoníku, jednak přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 1 trestního zákoníku. Co se pak týče zmíněného potrestání, obviněný se shora uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový trestný čin v posledních třech letech potrestán, a to na základě rozsudku Okresného súdu Topoľčany ze dne ……, sp. zn. ……, jež nabyl právní moci dne …… po jeho potvrzení Krajským súdom v Nitre, sp. zn. ……, kterým byl odsouzen mimo jiné za trestný čin krádeže podle § 212 odst. 2 písm. c) slovenského trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, ze kterého byl dne …… rozhodnutím Okresného súdu Rimavská Sobota, sp. zn. ……, podmínečně propuštěn s probačním dohledem na zkušební dobu v trvání dvou let. Zde pro pořádek stačí odkázat na § 11 odst. 2 trestního zákoníku, dle kterého se na pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení pro účely trestního řízení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pokud bylo vydáno pro čin trestný i podle práva České republiky. Maření výkonu – právní hodnocení Obviněný …… zároveň naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Tedy, řídil motorové vozidlo, ačkoliv věděl, že má příkazem Magistrátu města Děčín ze dne ……, č. j. ……, který mu byl doručen dne …… do vlastních rukou a který nabyl právní moci dne ……, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tedy do ……. Objektem tohoto přečinu je zájem na respektování rozhodnutí orgánů veřejné moci. Jednání ve skutkové větě obžaloby se dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Porušování domovní svobody – právní hodnocení Jednáním pod bodem 1 obviněný naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky jednak skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, když neoprávněn vnikl do obydlí jiného a překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, jednak skutkové podstaty přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 trestního zákoníku, když si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán. Objektem těchto přečinů je jednak domovní svoboda ve smyslu čl. 12 LZPS, jednak zájem na ochraně majetku. Jednání pod bodem 1 ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Naplnila také veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, když neoprávněně vnikla do obydlí jiného a překonala přitom překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí. Dle § 133 trestního zákoníku se obydlím se rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení a příslušenství k nim náležející. Dle ustálené judikatury je ohrazená zahrada příslušenstvím náležejícím k obydlí, a tedy také chráněným obydlím. „Příslušenstvím domu může být například půda, sklep, uzavřený dvůr či ohrazená zahrada přiléhající k domu (srov. NS 6 To 49/92, Rt 16/1993-II.)“ viz FRYŠTÁK, Marek. § 133 [Obydlí]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 16. Obviněná za účelem odcizení invalidního vozíku přelezla plot, tedy překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, pohybovala se po zahradě, a následně vozík přendala přes plot a sama přes něj přelezla zpět na ulici. Objektem trestného činu porušování domovní svobody je domovní svoboda ve smyslu čl. 12 LPS. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněná dopustila v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěla způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Účastenství Jednání obviněného …… je pak třeba hodnotit jako účastenství, když hlídáním při činu úmyslně usnadnil obviněným …… spáchání trestných činů spočívajících v tom, že si jednak přisvojili cizí věc tím, že se jí zmocnili, čin spáchali vloupáním a obviněný …… byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, přičemž obviněný …… byl za takový čin v posledních třech letech také potrestán, jednak poškodili cizí věc a způsobili tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Takové jednání lze kvalifikovat jako pomoc k přečinu poškození cizí věci dle § 24 odst. 1 písm. c), § 228 odst. 1 trestního zákoníku a pomoc k přečinu krádeže dle § 24 odst. 1 písm. c), § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku. Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení skutku ad 1), lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1 trestního zákoníku, jelikož jako osoba jednající za právnickou osobu způsobil, že tato ve větším rozsahu (nejméně 100 000 Kč - § 138 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku) nesplnila jako zaměstnavatel a plátce svoji zákonnou povinnost odvést za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a pojistné na zdravotní pojištění. Objektem tohoto přečinu je zájem státu na řádném odvedení sražené daně, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nebo pojistného na zdravotní pojištění, které provádí zaměstnavatel za své zaměstnance nebo jiné osoby. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Je třeba poukázat na to, že obviněný byl dle své pracovní smlouvy a popisu pracovního místa povinen za poškozenou společnost …… tyto platby uhradit a trestní odpovědnost je tak přičitatelná jemu, byť není sám o sobě zaměstnavatelem. K tomu blíže komentář uvádí, že „pokud je pachatel fyzickou osobou a pokud je zaměstnavatelem nebo plátcem právnická osoba, uplatní se § 114 odst. 2 a trestně odpovědnou bude fyzická osoba, která jednala jménem právnické osoby. U právnické osoby není vyloučena trestní odpovědnost pro tento trestný čin (srov. § 7 TOPO).“ Viz: VICHEREK, Roman. § 241 [Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 17. Zpronevěra – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení skutku ad 2), je namístě učinit závěr, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, jelikož si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu (nejméně 1 000 000 Kč - § 138 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku). Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně vlastnického nebo obdobného majetkového práva k věci. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Je třeba poukázat na to, že obviněný byl dle své pracovní smlouvy a popisu pracovního místa oprávněn a povinen nakládat s v podstatě veškerými finančními prostředky společnosti …… a byl neomezeným disponentem bankovního účtu společnosti, kdy fakticky nepotřeboval jakoukoliv autorizaci plateb, byť bylo údajně požadováno jejich předchozí schválení. Přisvojil si tak cizí věc (5 446 803 Kč), která mu byla svěřena, a způsobil tak značnou škodu na cizím majetku. Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění – právní hodnocení Co se týká právního hodnocení skutku ad 3), uzavírá státní zástupce, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle § 254 odst. 1 alinea prvá, alinea druhá trestního zákoníku, jelikož jako osoba jednající za právnickou osobu za tuto nevedl jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač k tomu byla společnost, za níž jednal, podle zákona povinna a dále v účetních zápisech uváděl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a ohrozil tak majetková práva jiného. Objektem tohoto přečinu je zájem na vedení a uchování řádného účetnictví a dalších dokladů sloužících k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo jejich kontrole. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Stejně jako v případě skutku ad 1) je i zde namístě aplikovat § 114 odst. 2 trestního zákoníku, když povinnost vést účetnictví má právnická osoba (avšak ta je fiktivní, takže k tomuto potřebuje fyzické osoby), a obviněný byl na základě pracovní smlouvy osobou oprávněnou a povinnou vést řádně účetnictví společnosti, vyjma mzdového, a zároveň je obviněný tím, kdo účetnictví řádně nevedl, naopak jej účelově zkresloval za účelem krytí vlastní trestné činnosti. K přihlížení k zahlazeným odsouzením: Ústavní soud k tomuto uvedl, že „páchání trestné činnosti a odsouzení za tuto trestnou činnost jsou dvě odlišné skutečnosti. Zahlazení odsouzení nebo zákonná fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen, nebrání soudu, aby při hodnocení osoby pachatele přihlédl ke skutečnosti, že pachatel v minulosti spáchal trestné činy, a z této skutečnosti vyvodil příslušné závěry, pokud jde o jeho sklony k páchání trestné činnosti určité povahy, jeho vztah k hodnotám chráněným trestním zákonem a prognózu jeho dalšího chování.“ Viz. nález Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2005, sp. zn. II. ÚS 715/04. Neoprávněné opatření a padělání platebního prostředku Konečně jednáním pod bodem 7) obviněný naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3 alinea prvá, alinea druhá trestního zákoníku, jelikož padělal platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý a použil jej jako pravý. Platebním prostředkem jsou v daném případě příkazy k zúčtování, konkrétně příkazy úhradě. Paděláním platebního prostředku se mimo jiné rozumí rovněž vyplnění či vyhotovení platebního prostředku bez oprávnění. V případě listinných příkazů k úhradě se jedná o případy, kdy pachatel zfalšuje příkaz k úhradě tím, že napodobí podpis disponenta s účtem, viz SKUPIN, Zdeněk Jiří. § 234 [Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 18.) Objektem tohoto zločinu je zájem na ochraně jednotlivých platebních prostředků, jejich základních funkcí a prostřednictvím toho zajištění řádného platebního styku. Dále svým jednáním obviněný naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku dle § 234 odst. 3 alinea prvá, alinea druhá trestního zákoníku, jelikož padělal platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý a použil jej jako pravý. Vzhledem k tomu, že i neoprávněné vytvoření virtuální neoriginální platební karty je nutno považovat za padělání platebního prostředku, došlo v tomto případě k naplnění skutkové podstaty zločinu podle § 234 odst. 3 trestního zákoníku. Podobná je situace také u internetových plateb na Bonky.cz a Booking.com, při kterých obviněný zneužil údaje o platební kartě, neboť na toto jednání lze nahlížet obdobně jako na neoprávněné vyhotovení elektronického platebního příkazu v internetovém bankovnictví, k němuž získá pachatel neoprávněný přístup. Objektem tohoto zločinu je zájem na ochraně jednotlivých platebních prostředků, jejich základních funkcí a prostřednictvím toho zajištění řádného platebního styku. Poškození cizí věci Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 2 trestního zákoníku, když úmyslně poškodil cizí věc tím, že ji postříkal barvou. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně majetku. Zároveň naprosto nepřipadá v úvahu kvalifikace jednání obviněného jako přestupku, jelikož zákonodárce považoval vandalství v této konkrétní formě, tj. sprejerství, za natolik závažný a rozšířený společenský jev, že do tohoto ustanovení nezakotvil ani minimální výši škody, která je při posuzování trestnosti sprejerství irelevantní (nedojde-li ke značné škodě). Aplikováno na individuální okolnosti případu, posprejování chodby v panelovém domě je chováním nežádoucím, které poškozuje nejen dané společenství vlastníků jednotek, ale nepřímo také všechny osoby, které v domě bydlí nebo jej navštěvují. Jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Zkrácení daně Co se týká právního hodnocení, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jelikož ve větším rozsahu zkrátil daň a spáchal takový čin ve značném rozsahu (nejméně 1 000 000 Kč - § 138 odst. 1 písm. d) trstního zákoníku). Objektem tohoto přečinu je zájem státu na řádném placení daní. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Zastavení TS při zkrácení daně
    2. Z odborné literatury vyplývá, že „subjektivní stránka trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je charakterizována úmyslným zaviněním pachatele, kdy postačí i prokázání úmyslu nepřímého. Úmysl pachatele se musí vztahovat předně na to, že daň nebo jiná povinná platba byla zkrácena nebo že byla vylákána výhoda na dani nebo jiné povinné platbě. Na takový úmysl je třeba usuzovat z charakteru a způsobu celého jednání pachatele a z okolností, za nichž k němu došlo, přičemž důležitými projevy jeho úmyslného zavinění mohou být různé formy zásahů do účetnictví, způsob vedení a uchovávání účetních a jiných dokladů, projevy ústní i písemné učiněné ve vztahu ke státním orgánům nebo k obchodním partnerům apod. Úmyslné zavinění ovšem nelze dovodit s poukazem na (pravou) lhostejnost obviněného, který jako plátce (poplatník) daně důvodně spoléhal na řádné vedení svého účetnictví jinou osobou, a v důsledku toho nezjistil nesrovnalosti v účetních dokladech a v daňových přiznáních, které vedly ke zkrácení daně (srov. NS 5 Tdo 1101/2018). Úmysl pachatele musí zahrnovat i skutečnost, že ke zkrácení daně či jiné povinné platby, respektive k vylákání výhody na nich, dochází ve větším rozsahu.
    3. Skutková podstata uvedená v § 240 odst. 1 užívá právní pojmy, které sama nedefinuje a převzala je z výše uvedených daňových, poplatkových, celních a dalších právních předpisů (tzv. normativní znaky skutkové podstaty). Nejde však o skutkovou podstatu s tzv. blanketovou dispozicí, a proto je třeba pachateli prokazovat všechny skutkové okolnosti naplňující obsah uvedených právních pojmů a případný omyl pachatele v tomto směru se bude posuzovat jako omyl skutkový (srov. § 18).“1
    4. Že se v případě řešeného trestného činu omyl ohledně toho, zda je daň krácena, či nikoliv, posuzuje jako omyl skutkový, nikoliv právní, plyne i z judikatury Nejvyššího soudu, viz např. recentní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 7 Tdo 696/2022. V dané věci Nejvyšší soud sám citoval shora uvedenou odbornou literaturu a v souvislosti s omylem skutkovým (byť jej v dané věci neshledal) vycházel ze skutkových zjištění a „postavení a role obviněných a skutečné povahy celé transakce.“ V duchu shora citované odborné literatury a judikatury Nejvyššího soudu pak státní zástupce posuzoval případ obviněné a jejích transakcí mezi společnostmi …… a …….
    5. Bylo zjištěno, že obviněná podniká od roku 2012 a dosud s jejím podnikáním, fakturacemi či plněním daňových povinností (daň z příjmu fyzické osoby) nebyl žádný problém, který by byl orgánům činným v trestním řízení znám. V roce 2020 se obviněná účastnila většího projektu, kde docházelo k mnohem většímu obratu než dříve, pročež splnila zákonné podmínky pro to, aby se stala plátcem daně z přidané hodnoty. Obviněná nejspíše v průběhu měsíce listopadu 2020 zjistila, že se stala plátcem DPH (v tu dobu začala společnost ……, kde tou dobou také začala působit, využívat služby účetní společnosti ……), pročež od prosince 2020 začala vystavovat faktury v režimu tuzemského reverse chargé, tedy přenesené daňové povinnosti. Jak plyne z vyjádření jednatele zmíněné účetní společnosti, nejedná se o nijak sofistikovanou metodu fakturace – toliko se ve fakturačním systému M-Pohoda vybere z nabídky 3 možností (bez DPH, s DPH, přenesená). Nelze pak zpochybnit, že v rámci dodávek stavebních prací mají podnikatelé povědomí o tom, že je jejich zákonná povinnost režim přenesené daňové povinnosti používat. Varianta, že obviněná měla za to, že jako plátce DPH ze zákona může a má takový způsob fakturace využívat, je věrohodná.
    6. Co se týče povahy celé transakce, nebylo zpochybněno, že by bylo poskytnuto zdanitelné plnění v deklarované výši oběma odběratelům, jedná se tedy o standardní obchodní transakci, nikoliv o transakci fiktivní či jakkoliv podezřelou. Společnosti …… a …… jako odběratelé a poplatníci DPH pak měli za to, že jsou faktury řádně vystaveny v režimu přenesené daňové povinnosti, a obě společnosti daň řádně a ve správné výši uhradily. Zjevně tedy nebyla mezi zúčastněnými jakákoliv domluva, která by směřovala k nesprávné fakturaci, zkrácení daně nebo jakémukoliv obohacení se na úkor státu. 1 Viz. VICHEREK, Roman. § 240 [Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, marg. č. 38–39. Shodně pak: ŠÁMAL, Pavel. § 240 [Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2433, marg. č. 13. Ostatně, to nevyplynulo ani z výslechu všech osob zúčastněných na daných transakcích.
    7. Po zhodnocení skutkových zjištění a postavení a role obviněné a jejích odběratelů a skutečné povahy celé transakce (analogicky k citovanému judikátu) dospěl státní zástupce k závěru, že obviněná neoprávněně fakturovala v režimu přenesené daňové povinnosti, resp. tuzemského reverse chargé, nicméně se v případě obou odběratelů jednalo o standardní obchodní transakce se standardním (faktickým) plněním, kdy nebyla zjištěna žádná domluva ohledně čehokoliv, co by mohlo vést k ochuzení státu (ať již zkrácení či neodvedení daně nebo vylákání neoprávněné výhody) nebo naopak k neoprávněnému obohacení kteréhokoliv z článků obchodního řetězce. V rámci řetězce nebyl žádný tzv. missing trader, žádný bílý kůň, žádný typický prvek daňového podvodu. Naopak, jakmile správce daně zahájil postup k odstranění pochybností, poskytla obviněná veškerou součinnost, vydala opravné faktury a snaží se dle svých sil dlužnou daň, jak ji vyměřil správce daně, splácet. Tedy, nebylo prokázáno, že by měla obviněná úmysl zkrátit daň, když ze shora uvedeného plyne, že faktury v režimu přenesené daňové povinnosti, resp. tuzemského reverse chargé, nevydala za účelem obohacení sebe či třetí osoby či poškození státu, ale v domnění, že tak činit může a musí, přičemž nebyla ani srozuměna s tím, že takto může zkrátit daň z přidané hodnoty ve větším či značném rozsahu. Dle § 18 odst. 1 trestního zákoníku „kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem trestného činu, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za trestný čin spáchaný z nedbalosti.“ V daném případě lze konstatovat naplnění skutkového omylu negativního, kdy obviněná měla povědomí o povinnosti fakturovat stavební práce mezi plátci DPH v režimu přenesené daňové povinnosti, resp. tuzemského reverse chargé, avšak již neměla povědomí o existenci výjimky pro specifickou situaci, kdy plátce daně nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, tedy že v takovém specifickém případě nelze použít tento režim do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce. Jelikož nebyl prokázán úmysl zkrátit daň, resp. bylo prokázáno, že ze strany obviněné takový úmysl chyběl, pak lze konstatovat, že obviněná jednala maximálně z vědomé nedbalosti. Aby se však dopustila zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, musela by se jednání, které je jí kladeno za vinu, dopustit alespoň v úmyslu nepřímém dle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, jak předpokládá § 13 odst. 2 trestního zákoníku. S ohledem na vše shora uvedené, zejména pak s ohledem na absenci naplnění subjektivní stránky daného zločinu, jednání obviněné není trestným činem, a proto státní zástupce rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Obecně prospěšné zařízení Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení dle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, když úmyslně poškodil obecně prospěšné zařízení a způsobil jeho poruchu. Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně provozu, řádného fungování a využívání obecně prospěšných zařízení, a to i před poškozováním, ničením, odstraňováním či učiněním jich neupotřebitelnými. Obecně prospěšným zařízením se ve smyslu § 132 trestního zákoníku rozumí, mimo jiné, zařízení a sítě elektronických komunikací a koncová telekomunikační a rádiová zařízení, kdy datové kabely zajišťující internetové připojení lze chápat jako síť elektronických komunikací. Svým jednáním obviněný způsobil poruchu takového zařízení, protože způsobil výpadek připojení k internetu minimálně do 6 bytů po dobu zhruba 8 hodin, než došlo k opravě kabelů. Jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Drogy přičemž konopí patří mezi omamné látky uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a obsahuje Δ9 -tetrahydrokanabinol (THC), což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a za dané období prodal či měl připraveno k prodeji minimálně 3 337 gramů marihuany, tedy neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, a takový čin spáchal ve značném rozsahu, čímž spáchal zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jelikož neoprávněně prodal, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku, a takový čin spáchal ve značném rozsahu. S ohledem na množství distribuované marihuany bylo jednání posouzeno dle kvalifikované skutkové podstaty ustanovení § 283 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, neboť takto neoprávněně nakládal marihuanou v množství více než 1 000 gramů, což je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, zejména stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne
      1. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, „značné množství“ („stanovené hodnoty v příloze tohoto stanoviska považované za „množství větší než malé“ současně tvoří výchozí úroveň pro další trestním zákoníkem předpokládané hranice (srov. zejména § 283 odst. 2 písm. c/, d/, odst. 3 písm. c/, d/ a § 284 odst. 3, 4 tr. zákoníku). „Větším rozsahem“ je podle judikatury desetinásobek množství „většího než malého“, „značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikované pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a to ve vazbě na kvalifikované skutkové podstaty podle § 283, § 284 a § 286 tr. zákoníku).“ Objektem tohoto zločinu je zájem na ochraně společnosti a jednotlivců před nebezpečím, které vyplývá z nelegálního a nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Jednání ve skutkové větě obžaloby se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Násilí proti úřední osobě, němečtí policisté Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním pod naplnil skutkovou podstatu hned dvou trestných činů. Naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, a to dvěma dílčími útoky, když řízením vozidla z Trmic na německé hranice a z německých hranic do místa dopravní nehody mařil výkon rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána. Objektem tohoto přečinu je zájem společnosti na řádném výkonu vybraných rozhodnutí uložených orgány veřejné moci, nabyla-li vykonatelnosti. Dále svým jednáním obviněný naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky přečinu násilí proti úřední osobě dle § 325 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, a to kousnutím policisty do lýtka, aby zabránil svému zadržení. Objektem tohoto přečinu je zájem na řádném výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti před násilným rušením. Příslušníci německé spolkové policie, Inspektorátu spolkové policie v ……, jsou úředními osobami ve smyslu § 127 odst. 3 trestního zákoníku, kdy v souladu s § 127 odst. 2 trestního zákoníku lze konstatovat, že trestný čin byl spáchán v souvislosti s výkonem jejich pravomoci. Oba němečtí policisté působili na území České republiky v souladu s článkem 14 Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o policejní spolupráci a o změně Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání ze dne 2. února 2000, který upravuje podmínky přeshraničního pronásledování. Jednak pronásledovali osobu, která byla podezřelá ze spáchání trestného činu, jednak se jednalo o osobu, která se vyhýbala kontrole policejním orgánem v příhraniční oblasti. Do pronásledování se zapojili před překročením státní hranice, vyrozuměli společné policejní centrum v Petrovicích a splnili i další podmínky stanovení citovaným ustanovením. Na základě toho je jim poskytována ochrana jako úřední osobě České republiky. Jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Ohrožení pod vlivem návykové látky, 1 promile Co se týká právního hodnocení daných skutků, lze uvést, že obviněný svým jednáním pod bodem 1) naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, když vykonával ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, jinou činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Objektem tohoto přečinu je ochrana života a zdraví lidí a jejich majetku proti jejich ohrožení pod vlivem návykové látky. Že byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo je zřejmé na první pohled po zhlédnutí kamerového záznamu jeho chování, jednak je třeba vycházet ze znaleckého posudku a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, kde bylo vysloveno, že „jestliže je u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo.“ Obviněný měl téměř dvouapůlnásobek Nejvyšším soudem stanovené hranice, od které jde vždy o stav nezpůsobilosti. Na základě téhož rozhodnutí by však bylo možné učinit závěr o nezpůsobilosti obviněného řídit motorové vozidlo i bez měření množství alkoholu dechovou zkouškou, a to na základě svědeckých výpovědí a již zmíněného kamerového záznamu. Převaděčství – nedovolené překročení hranice K dokazování: Z materiálů soustředěných v rámci přípravného řízení trestního bylo dostatečně prokázáno, že se obviněný dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Ze shora uvedeného je jednoznačně patrné, že všichni čtyři migranti měli zaplacenou cestu z Turecka (případně Sýrie) do Spolkové republiky Německo za nemalé částky (v řádech tisíců Euro), a to v rámci standardního převaděčského schématu. Peníze složili ve směnárně v Turecku či Sýrii, která peníze deponovala a postupně je uvolňovala pro jednotlivé převaděče a řidiče, jak postupovali Evropou. Běžný modus operandi je, jak popsali i svědci, že se řidiči a průvodci střídají a migranty si předávají zpravidla u státní hranice nebo za ní, kde si je natočí na mobilní telefon a následně, po potvrzení, že jsou bezpečně v konkrétním tranzitním bodě, dojde směnárnou/převaděčskou agenturou k uvolnění části peněž konkrétnímu převaděči či řidiči. Všichni čtyři svědci popsali, že schéma jejich cesty odpovídá této variantě, kdy naposledy byli vyloženi u Slovenských hranic. Shodně také popsali, že byli převaděčem instruováni, aby se sami dostavili na Slovenskou policii, kde si legalizují pobyt na území Slovenska, což také učinili. Svědci se shodují na tom, že poté, co kontaktovali převaděče, zhruba za šest hodin dorazila dvě vozidla, a to současně, vozidla odpovídala popisu převaděče a řidiči na ně zatroubili, aby šli k nim. Obě vozidla spolu měla jet první tři hodiny cesty, kde se měla rozdělit a jet každé jinou trasou. Obviněný je tedy všemi čtyřmi svědky usvědčován, že se zcela vědomě a úmyslně zapojil do organizovaného schématu převaděčství v pozici řidiče na finálním úseku Slovensko – Spolková republika Německo. Ostatně, sám to doznává. O tom, že věděl, že se jedná o nelegální migranty, svědčí jednak konspirační způsob komunikace přes WhatsApp z dvou různých telefonů obviněného a mnoha různých cizozemských čísel zadavatele jízdy, což přišlo podezřelé i obviněnému, dále pak skutečnost, že obviněný si všechny konverzace ohledně těchto dvou jízd pečlivě mazal. Nestandardní je již samotná „zakázka“, kdy je všeobecně rozšířené povědomí o tom, že takto probíhá nelegální migrace a obviněnému to muselo být nejpozději ve chvíli, kdy migranty nabíral na Slovensku, zcela zřejmé. Ostatně, jak řekl svědek ……, „každý pozná uprchlíka.“ Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním popsaným ve výrokové části obžaloby naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice dle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, neboť vědomě pomohl čtyřem nelegálním migrantům syrské národnosti a třem z první jízdy nezjištěné národnosti překročit státní hranice na trase mezi Slovenskou republikou a Českou republikou a následně jim pomohl přepravit se přes území České republiky až nedaleko česko-německých hranic, kde byl zadržen. Cílem jejich cesty bylo dostat se na území Spolkové republiky Německo, a to přestože si byl vědom toho, že se jedná o nelegální migranty - osoby, které vstupují na území České republiky nedovoleně, bez příslušných dokladů – tedy v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státní hranic České republiky, respektive v rozporu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Tímto jednáním porušil zájem státu na nedotknutelnosti a suverenitě státního území spočívající v oprávněnosti kontrolovat cizince ze zemí vně tzv. Schengenského prostoru překračující jeho hranici. Za převezení přitom jednou inkasoval částku 1 000 Euro a podruhé ji již inkasovat nestačil, protože byl při jízdě zadržen. Z uvedeného a zároveň i ze způsobu přemísťování migrantů, jakož i z komunikace prostřednictvím telefonu je zřejmé, že obviněný se ve výroku popsaného jednání dopustil jako člen organizované skupiny, za kterou je třeba považovat sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, může být vytvořena i ad hoc pro spáchání jednoho trestného činu (srov. rozh. č 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Je přitom třeba poukázat na skutečnost, že k tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, postačí, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). K trestu: Obviněný je ohrožen trestní sazbou 2 až 8 let odnětí svobody, kdy s ohledem na charakter trestné činnosti přichází v úvahu, s ohledem na nebezpečnost fenoménu převaděčství v kontextu celé Evropské unie, jedině nepodmíněný trest odnětí svobody. Evropa se aktuálně potýká s obrovskými problémy způsobenými migrační vlnou, kdy v mnoha německých městech již není bezpečno a země jako Německo a Francie pod tíhou nelegální migrace jako státy kolabují. Obviněný pak k tomuto dobrovolně přispěl, a to čistě ze ziskuchtivosti. Jako přiměřený se proto jeví nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře … Křivé obvinění Co se týče právního hodnocení daného jednání, naplnil obviněný jak po objektivní, tak po subjektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu křivého obvinění dle § 345 odst. 2 trestního zákoníku, když jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Objektem tohoto přečinu je primárně zájem na exkluzivitě morálního odsudku spojeného se spácháním trestného činu, o nějž trestní právo usiluje, pouze pro skutečné pachatele trestných činů, sekundárně čest a dobrá pověst či dobré jméno poškozeného. Daného jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem. Co se týče právního hodnocení daného jednání, naplnil obviněný jak po objektivní, tak po subjektivní stránce všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu křivého obvinění dle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. a), písm. c), písm. e) trestního zákoníku, když jiného lživě obvinil z trestného činu v úmyslu získat pro sebe prospěch, v úmyslu jiného vážně poškodit v zaměstnání a vůči jinému, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Objektem tohoto přečinu je primárně zájem na exkluzivitě morálního odsudku spojeného se spácháním trestného činu, o nějž trestní právo usiluje, pouze pro skutečné pachatele trestných činů, sekundárně čest a dobrá pověst či dobré jméno poškozeného. Daného jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, když svým jednáním chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem – úmysl přímý je zde naprosto zřejmý, když jde o velmi plánovitou a promyšlenou trestnou činnost ze strany obviněného, který si k tomuto vykonstruoval celý příběh. Maření spravedlnosti; nepřímý pachatel Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil jak po objektivní, tak po subjektivní stránce veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření spravedlnosti dle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, a to jako nepřímý pachatel, když užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro omyl (advokátní kanceláře, potažmo konkrétního advokáta – jejich povědomost o tom, že jsou listiny padělané, nelze prokázat), k předložení listinného důkazního prostředku, který měl podstatný význam pro rozhodnutí v řízení před soudem, o kterém věděl, že je padělaný, v úmyslu, aby byl použit jako pravý a v úmyslu získat pro jiného (společnost ……) prospěch. Tohoto přečinu se dopustil v úmyslu přímém dle § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, jelikož chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Obviněný jako osoba znalá práva a právo dlouhodobě zneužívající (tento aspekt se prolíná celý spisem) si byl dobře vědom, co činí. NEPO trest pro prvopachatele Mám za to, že v případě obviněného je třeba jeho jednání hodnotit velmi přísně, protože takto agresivní násilí a vyhrožování zabitím s nožem či pistolí v ruce je naprosto neakceptovatelně. S ohledem na shora detailně popsanou osobu obviněného lze konstatovat, že jeho jednání je rok od roku méně zdrženlivé a závažnější, přičemž vygradovalo řešenými trestnými činy. Jsem přesvědčen, že s ohledem na popsaný zhoršující se trend v chování obviněného, jakož i jeho sklony k násilí, zneužívání návykových látek a hromadění zbraní je zřejmé, že i kdyby byl obviněnému uložen trest nespojený s odnětím svobody (alternativní trest), nevedl by obviněný řádný život a byl by nebezpečím pro společnost. Jako jediný přijatelný trest, který by na obviněného mohl výchovně zapůsobit, považuji nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 až 6 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, čemuž nebrání ani ustanovení § 55 odst. 2 trestního zákoníku. Jak jsem již uvedl, jsem přesvědčen, že by obviněný zjevně nevedl řádný život (když ho ostatně nevedl ani dosud a jeho chování se v čase zhoršuje), přičemž odborná literatura k tomuto uvádí. že „uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody není a priori vyloučeno například ani u prvopachatele, tedy osoby, která v minulosti vedla řádný život, byť tímto jejím prvním trestným činem, který spáchala, je právě trestný čin, u něhož horní hranice trestu odnětí svobody nepřevyšuje pět let. Půjde sice zřejmě o méně časté případy, nicméně uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody může být v takových případech odůvodněno zejména vyšším konkrétním stupněm spáchaného trestného činu (například řadou přitěžujících okolností), počtem spáchaných trestných činů (jde-li o ukládání úhrnného nebo souhrnného trestu), postojem pachatele ke spáchanému deliktu apod.“ viz (KALVODOVÁ, Věra. § 55 [Odnětí svobody]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 11.). Mám za to, že případ obviněného je tímto „méně častým případem,“ kdy je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody namístě, byť bude v případě uložení prvního trestu zcela adekvátní uložit nižší výměru, a to již zmíněných 3 až 6 měsíců. Nebezpečné vyhrožování a výtržnictví Co se týká právního hodnocení daného skutku, lze uvést, že obviněný svým jednáním naplnil v jednočinném souběhu jednak přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, jednak přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněný jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, když jinému (poškozenému …… přímo, jeho přítelkyni a policistům nepřímo hrozbou braní) vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to v nich mohlo vzbudit důvodnou obavu, a tento čin spáchal se zbraní (s nožem, plynovou pistolí a airsoftovou puškou). Objektem tohoto přečinu je zájem na ochraně mezilidského soužití před narušováním v podobě výhrůžek závažnými újmami. Zároveň jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, když se veřejně a na místě veřejnosti přístupném dopustil výtržnosti tím, že napadl jiného. Objektem tohoto přečinu je klid veřejného života. Jednočinný souběh obou přečinů je možný, jak dovodil Nejvyšší soud v jeho usnesení ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 7 Tdo 840/2013-28 – „přečin nebezpečného vyhrožování je systematicky zařazen do dílu 5. (trestné činy narušující soužití lidí), přečin výtržnictví do dílu 6. (jiná rušení veřejného pořádku), a jednočinný souběh je možný, neboť skutkové podstaty uvedených přečinů obsahují jiný objekt chráněný trestním zákoníkem.“ Tohoto jednání se obviněný dopustil v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný takovým zákonem. Pokus; dílem pokus, dílem dokonáno Pokud došlo již k dokonání trestných činů, pak i ty části skutků, které v případě, že by čin nebyl dokonán, byly jen přípravou, jsou součástí tohoto dokonaného trestného činu, byť přípravné jednání se ještě v celém rozsahu neuplatnilo při jeho spáchání, neboť dojde-li k pokusu nebo k dokonání činu, příprava se již v právní kvalifikaci pachateli zvlášť nepřičítá (srov. § 20 odst. 1 tr. zákoníku). To ovšem neznamená, že by skutkové okolnosti neměly být v tomto směru v popisu skutku ve výroku o vině uvedeny (srov. č. 38/1959 Sb. rozh. tr.), neboť jsou rozhodné z hlediska rozsahu, povahy a závažnosti trestné činnosti, která byla nad rámec dokonaných trestných činů zamýšlena. Příprava má v poměru k pokusu, dokonanému zvlášť závažnému zločinu i k účastenství podpůrnou povahu. Proto jakmile přípravné jednání přerostlo již pouhé vytváření podmínek pro jeho spáchání a dostalo se již do stadia pokusu nebo dokonání, bude pachatel trestný jen pro tuto dosaženou závažnější formu deliktu (u dílem dokonaného trestného činu s výjimkou, kdy pokus směřoval ke kvalifikované skutkové podstatě, která v tomto směru nebyla naplněna - srov. č. 15/1996-I. a č. 27/2000 Sb. rozh. tr.). V takovém případě je třeba pachatele uznat vinným jen pokusem nebo dokonaným trestným činem a ve skutku vyjádřit i tu jeho část, která by byla jinak jen přípravou, i kdyby příprava u posuzovaného trestného činu nebyla trestná. Např. u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku jde v této souvislosti též o vyjádření rozsahu zkrácení daně, ke kterému pachatel směřoval, neboť jinak by nebyla náležitě vyjádřena povaha a závažnost spáchaného trestného činu. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 5 Tdo 326/2014-258) Jestliže se pachateli, který zamýšlí usmrtit dvě osoby za okolností, kdy by usmrcení obou bylo spácháno, jedním skutkem, podaří usmrtit pouze jednu z nich a u druhé jeho útok skončí pro okolnosti nezávislé na jeho vůli ve stadiu pokusu, je třeba jeho jednání posoudit jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. přesto, že z hlediska základní skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. byl čin již dokonán. O trestný čin vraždy podle ustanovení § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. by šlo v případě, kdy by pachatel zamýšlel usmrtit jedním skutkem nejméně tři osoby, přičemž u dvou z nich by se mu to podařilo a u třetí nikoli. (Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 1999, sp. zn. 4 To 57/99) Padělání a pozměnění veřejné listiny Státní zástupce je však přesvědčen, že přečin padělání a pozměnění veřejné listiny dle § 348 trestního zákoníku a přečin padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu dle § 350 trestního zákoníku jsou svou podstatou odlišné v tom, že v případě padělání veřejné listiny se chrání primárně speciální povaha této listiny, garantující její originalitu, správnost a původ od orgánu veřejné moci, v případě lékařského posudku (který není veřejnou listinou) se chrání veřejný zájem spočívající v tom, aby orgány veřejné moci nevycházely z nepravdivých údajů o něčím zdravotním stavu. Dle odborné literatury se pak „paděláním rozumí vytvoření dokumentu, který imituje kvalifikovaný zdravotnický dokument, ve skutečnosti jím však není, neboť nebyl vydán k tomu oprávněnou osobou za splnění předepsaného postupu (typicky podle výsledků předcházejícího vyšetření). Nezáleží na kvalitě napodobeniny kvalifikovaného zdravotnického dokumentu, sofistikovanosti, metodě její výroby, použitých materiálech, přesvědčivosti, ani na tom, zda splňuje jinak všechny náležitosti, které jsou pro daný typ kvalifikovaného zdravotnického dokumentu předepsány. Záleží jen na tom, zda jde o dokument, jehož smyslem je přesvědčit třetí osobu o tom, že jde o skutečný a autentický kvalifikovaný zdravotnický dokument.“ viz (PROVAZNÍK, Jan. § 350 [Padělání a vystavení nepravdivé lékařské zprávy, posudku a nálezu]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021, marg. č. 26.) Společný trest: „Podle § 45 odst. 1 trestního zákoníku se u obviněného ……, narozeného ……, zrušuje výrok o vině o přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 7. 2020, č. j. 1 T 69/2020-570, celý výrok o trestu a o náhradě škody a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními se rozhoduje tak, že: společný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř (24) měsíců, uložený podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku, za použití § 45 odst. 1 trestního zákoníku, se zařazením obviněného …… k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku
  2. Assistant

    Obsah dokumentu:

    1. Co s novým nápadem (obžaloba/NNP)

      • Kontrola místní a věcné příslušnosti, přípustnosti trestního stíhání (promlčení)
      • Kontrola zahájení úkonů a trestního stíhání
        • Pravomocné zahájení, doručení obviněnému a obhájci
        • Seznámení se spisem a lhůty
        • Zajímavost: U NNP (návrh na potrestání) je důležité sledovat lhůty zkráceného přípravného řízení a přiměřenost prověřování dle složitosti věci.
      • Právní kvalifikace a posouzení pokračujícího trestného činu/souběhu
        • Lustrace v CESO pro další řízení
        • Možnost připojení dalších spisů k téže osobě
        • Zvážení podjatosti
      • Přezkoumání obžaloby dle § 186 TŘ
      • Kontrola nutné obhajoby a vazebních věcí
        • Dodržení lhůt vazby v přípravném řízení
        • Zajímavost: Vazební věci vyžadují zvláštní pozornost kvůli striktním lhůtám.
      • Kontrola osob (obviněný, obhájce, poškozený, zmocněnec)
        • Možnost ustanovení společného zmocněnce pro více poškozených
        • Zajímavost: Skryté údaje některých osob mohou ovlivnit doručování a průběh řízení.
      • Zvážení trestního příkazu či odklonů
        • Rozhodnutí dle § 188 odst. 1 nebo 2 TŘ
        • Doručení obžaloby/NNP dle § 196 TŘ
    2. Výživné – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty přečinu zanedbání povinné výživy dle § 196 odst. 2 TZ
        • Rozhodnutí NS: Ani tíživé osobní, sociální a ekonomické poměry pachatele ho nezbavují odpovědnosti za výživu dětí (NS 3 Tdo 1192/2019).
      • Vyhýbání se plnění vyživovací povinnosti
        • Práce "na černo" a skrývání příjmů jako důkaz úmyslu
        • Zajímavost: Skrývání příjmů prací na černo je považováno za vyhýbání se výživnému.
      • Naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 196 odst. 3 TZ
        • Vystavení oprávněné osoby nebezpečí nouze
        • Rozhodnutí NS: Stav nouze nemusí skutečně nastat, stačí, že oprávněné osobě hrozil (NS 11 Tz 41/81).
      • Subjektivní stránka trestného činu
        • Úmysl přímý dle § 15 odst. 1 písm. a) TZ
    3. Těžké ublížení na zdraví – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 145 odst. 1 TZ
        • Způsobení těžké újmy na zdraví úmyslně
        • Zajímavost: Útoky do oblasti hlavy pěstmi a kopy svědčí o přímém úmyslu.
      • Definice těžké újmy na zdraví
        • Delší dobu trvající porucha zdraví (nad 6 týdnů)
        • Zajímavost: Zlomeniny obličejových kostí a omezení na běžném způsobu života po dobu 7 týdnů naplňují tento znak.
    4. Usmrcení z nedbalosti – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 143 odst. 1, odst. 2 TZ
        • Porušení důležité povinnosti uložené zákonem (§ 18 odst. 1 zákona o silničním provozu)
        • Zajímavost: Nezohlednění povětrnostních podmínek a nepřizpůsobení rychlosti jako příčina nehody.
      • Subjektivní stránka trestného činu
        • Vědomá nedbalost dle § 16 odst. 1 písm. a) TZ
    5. Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 230 TZ
        • Neoprávněné užití dat uložených v počítačovém systému (mobilní telefon)
        • Zajímavost: Mobilní telefon je považován za počítačový systém chráněný zákonem.
      • Souběh s přečinem porušení tajemství listin a jiných dokumentů dle § 183 odst. 1 TZ
        • Rozhodnutí NS: Jednočinný souběh obou trestných činů je možný (NS 8 Tdo 282/2019).
      • Subjektivní stránka trestného činu
        • Úmysl přímý dle § 15 odst. 1 písm. a) TZ
    6. Ublížení na zdraví z nedbalosti – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 148 odst. 1 TZ
        • Porušení důležité povinnosti uložené zákonem (§ 2900 občanského zákoníku)
        • Zajímavost: Ztráta článku prstu jako hraniční případ mezi ublížením na zdraví a těžkou újmou.
      • Subjektivní stránka trestného činu
        • Vědomá nedbalost dle § 16 odst. 1 písm. a) TZ
    7. Loupež – spornější případy

      • Naplnění skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu loupeže dle § 173 odst. 1 TZ
        • Užité násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci (mobilního telefonu)
        • Rozhodnutí NS: I malá intenzita násilí může být posouzena jako loupež (NS 6 Tdo 1416/2017).
      • Zohlednění závažnosti jednání při ukládání trestu
        • Zajímavost: Motivace pachatele (např. zabránit pořizování záznamu) nemění právní kvalifikaci.
    8. Vydírání se zbraní – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ
        • Vydírání spáchané se zbraní (nůž)
        • Rozhodnutí NS: Stačí, že oběť ví o přítomnosti zbraně (NS 8 Tdo 1553/2006).
    9. Porušení tajemství dopravovaných zpráv dle § 182 TZ – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty jako zaměstnanec poštovních služeb
        • Zajímavost: Zvýšená odpovědnost zaměstnanců poštovních služeb při manipulaci se zásilkami.
    10. Týrání osoby žijící ve společném obydlí – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) TZ
        • Fyzické a psychické týrání po delší dobu
        • Zajímavost: Domácí násilí je posuzováno přísněji, pokud trvá delší dobu a je intenzivní.
    11. Ohrožování výchovy dítěte – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b), c) TZ
        • Umožnění vést zahálčivý život, opakovaně a po delší dobu
        • Rozhodnutí NS: Svádění k nemravnému životu může být naplněno i jednorázovým závažným jednáním (NS 8 Tdo 1276/2007).
    12. Krádež – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 205 TZ
        • Přisvojení cizí věci vloupáním, způsobení škody nikoli nepatrné
        • Zajímavost: Opakované krádeže mohou vést k přísnější právní kvalifikaci a trestu.
    13. Maření výkonu úředního rozhodnutí – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 337 odst. 1 písm. a) TZ
        • Vedení motorového vozidla přes zákaz řízení
        • Zajímavost: Porušení zákazu činnosti je často spojeno s další trestnou činností (např. řízení pod vlivem).
    14. Porušování domovní svobody – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 178 odst. 1, odst. 2 TZ
        • Neoprávněné vniknutí do obydlí, překonání překážky
        • Rozhodnutí NS: Ohrazená zahrada je považována za součást obydlí (NS 6 To 49/92).
    15. Účastenství

      • Posouzení jednání jako pomoc k trestné činnosti
        • Zajímavost: Účastník trestného činu odpovídá podle stejné sazby jako pachatel.
    16. Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 241 odst. 1 TZ
        • Neodvedení povinných plateb ve větším rozsahu
        • Zajímavost: Odpovědnost fyzické osoby jednající za právnickou osobu.
    17. Zpronevěra – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) TZ
        • Přisvojení svěřené věci, způsobení značné škody
        • Zajímavost: Zpronevěra ve funkci s finanční odpovědností je posuzována přísněji.
    18. Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 254 odst. 1 TZ
        • Nevedení účetnictví, uvádění nepravdivých údajů
        • Zajímavost: Způsobení ohrožení majetkových práv jiného.
    19. Poškození cizí věci – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty sprejerství dle § 228 odst. 2 TZ
        • Poškození cizí věci postříkáním barvou
        • Zajímavost: U sprejerství není pro trestnost rozhodující výše škody.
    20. Zkrácení daně – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ
        • Zkrácení daně ve značném rozsahu
        • Zajímavost: Subjektivní stránka trestného činu vyžaduje prokázání úmyslu.
    21. Ohrožení pod vlivem návykové látky – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 274 odst. 1 TZ
        • Vedení vozidla ve stavu vylučujícím způsobilost
        • Rozhodnutí NS: Překročení 1 promile alkoholu v krvi vždy znamená stav nezpůsobilosti řídit (NS 5 Tdo 874/2007).
    22. Organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ
        • Pomoc při přepravě nelegálních migrantů jako člen organizované skupiny
        • Zajímavost: Převaděčství je trestáno přísně kvůli ohrožení bezpečnosti státu a společnosti.
    23. Křivé obvinění – právní hodnocení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 345 TZ
        • Lživé obvinění jiného z trestného činu
        • Zajímavost: Křivé obvinění má vážný dopad na čest a pověst poškozeného.
    24. Maření spravedlnosti – nepřímý pachatel

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 347a odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ
        • Užívání jiné osoby k předložení padělaného důkazu
        • Zajímavost: Nepřímý pachatel může odpovídat i za jednání jiných osob, pokud je využije k trestné činnosti.
    25. Nebezpečné vyhrožování a výtržnictví

      • Naplnění skutkových podstat dle § 353 a § 358 TZ
        • Vyhrožování usmrcením se zbraní, veřejná výtržnost
        • Zajímavost: Jednočinný souběh obou přečinů je možný a vede k přísnějšímu trestu.
    26. Pokus trestného činu

      • Rozdíl mezi přípravou, pokusem a dokonáním trestného činu
        • Rozhodnutí NS: Pokud dojde k dokonání činu, příprava se již zvlášť nepřičítá (NS 5 Tdo 326/2014).
    27. Padělání a pozměnění veřejné listiny

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 348 TZ
        • Padělání dokumentů garantujících jejich pravost orgánem veřejné moci
        • Zajímavost: Rozdíl mezi paděláním veřejné listiny a lékařského posudku.
    28. Poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) TZ
        • Poškození sítě elektronických komunikací, způsobení poruchy
        • Zajímavost: Internetové připojení je považováno za obecně prospěšné zařízení.
    29. Nedovolené nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) TZ
        • Neoprávněný prodej a přechovávání marihuany ve značném rozsahu
        • Rozhodnutí NS: Stanovení "značného rozsahu" při překročení 1 000 gramů drogy (Tpjn 301/2013).
    30. Násilí proti úřední osobě – němečtí policisté

      • Naplnění skutkové podstaty dle § 325 odst. 1 písm. a) TZ
        • Útok na úřední osobu v souvislosti s výkonem pravomoci
        • Zajímavost: Policisté cizího státu mohou být chráněni jako úřední osoby ČR při přeshraničním pronásledování dle mezinárodní smlouvy.